Na téhle fotce jsem byla trochu v bolesti, nebo to bylo spíš takové nepohodlí? No nevím, bylo to pár dní po operaci. Každopádně vám ale dají infúzi s nějakým analgetikem, když vás něco bolí, takže bolest je určitě zvládnutelná. Bolest rozhodně není ukrutná. První dny máte morfium, takže to je s bolestí v pohodě, další dny už slabší léky. Rozhodně se ale nestyďte říct si o prášek proti bolesti, nebo když nemůžete spát, tak si taky řekněte o prášek na spaní.
Tato fotka bylo s odstupem asi 6 hodin od té předchozí, už tam vypadám také lépe. Ránu převazují ob den. Ta náplast na krku je od centrálního žilního katetru, takové trubičky na podávání léků, která vede až k srdci. Je i na odběry krve, takže je výhodou, že vás každých pár hodin od operace napíchávat. První a druhý den od operace to jistě uvítáte... Taky mi vadily kyslíkové brýle ("trubičky s kyslíkem k nosu"), měly moc krátký šlauch, takže jsem je měla jen, když jsem ležela, takže většinu času...
Tak tady už jsem unavená - je to třetí pooperační den večer. Takže vývoj dne býval většinou takový, že ráno mě všechno z noci bolelo, pak jsme se myli, převlékli nám postel, dostali jsme snídani, pak se buď něco dělo nebo ne...Většinou byla alepsoň malá vizita. Následovaly běžné nemocniční procedury - převazy, rehabilitace,... Oběd po velkém dopoledním výkonu. Pak člověk pospává, někdo ho třeba navštíví, pak je zase unavený a takhle pořád dokola. Když člověk může, tak je dobré spát.
Monitory na RESu a JIP oddělení jsou samozřejmostí. Nejdříve máte na monitoru všechny vitální funkce - ekg, tlaky - žilní, tepenné, dechovou frekvenci, saturaci. Pak vám to postupně odebírají. Na JIPu vám třeba něco měří jen po určitých intervalech a pak už vůbec. Vždycky jsem trochu slavila, když jsem se zbavila nějakých kabelů a kanyl.
Typická nemocniční snídaně - jídlo, jogurt, pití, prášky. Každý den.
Jizva pár měsíců po operaci.