Kdyby byla první středa v měsíci, znělo by ulicemi "zkouška sirén, zkouška sirén", ale bylo 30. března a mně hlavou lítala myšlenka "zkouška tvého defibrilátoru, zkouška tvého defibrilátoru".
Znamenalo to pro mě ráno v pondělí brzo vstát, vzít si jen prášky, trochu se zkulturnit a jet na Homolku, kam mi cesta trvá hodinu.
 |
| Defibrilátor |
Když jsem tam konečně dojela a došla na antiarytmickou jednotku, tak o tom mém testování defibrilátoru prd věděli, ale nakonec mi řekli, že mi to tedy udělají, když to mám v propouštěcí zprávě. Předtím jsem si myslela, že se to dělá nějak běžně, ale asi ne. Buď je moje srdce prostě divné, nebo se jim to nějak nedařilo zavést a potřebovali ozkoušet funkčnost.
Každopádně mně zas nabrali krev (aby mi nebylo líto, že do mě nepíchají jehly), zavedli mi kanylu, napojili na monitor a uložili mě na denní kliniku. Pak přišel doktor a řekl sestřičkám, co mají připravit a zase zmizel na sál. Setřička teda začala připravovat všechno, co by potřebovali k resuscitaci, kdyby se to nepovedlo, takže přivezla externí defibrilátor, odsávačku a kdoví co ještě a tak . Přišlo mi to trochu jak ve filmu. Taky doktor povídal, že to bez anesteziologa dělat nebude, že u toho chce mít ještě někoho povolaného. Trochu mi přišlo, že se mě bojí, když si pročítal moje záznamy. Pak mi sestřička ještě řekla, že mám nízký draslík v krvi, tak mi dala kapačku s draslíkem a nechali mě chvíli napospas mému hladu.
 |
| klasická chillová fotka |
Když se konečně anesteziolog naobědval a také přišel kardiolog s technikem, mohlo se jít na věc. Setřička mi říkala, že se nemam ničeho bát, technik si tam ještě hrál s nastavením mého ICD a pak mi začli dávat injekční anestezii. Tak jsem si chvíli prospala, oni mezitím vyvolali fibrilaci komoc a moje ICD ji výbojem defibrilovalo. Takhle když to píšu, tak mi to připadá jako úplná pohodička, ale pro mou mysl to úplně taková pohodička nebyla, zvlášť když tam navozili tolik věcí na oživování.
 |
| horší obličej jsem udělat nemohla |
Po chvíli jsem se probrala, nějaké 2 hodiny po probrání jsem ještě měla zůstat v posteli, kdyby náhodou něco a pak mě pustili domů. Jsem rebel a jela jsem domů autobusem. :P
*Doufám, že si to nějaký doktor z AAJ z Homolky přečte. ;) :D
