Kontrola rok po operaci

Rok se s rokem sešel a 5.9. to bylo přesně rok od operace. 17.9 jsem byla objednaná na Homolku na kontrolu.
S sebou jsem nesla i zprávu z Tábora, kde jsem byla hospitalizovaná. Říkala jsem si, že ten papír jenom vezmou a nebudou se tím moc zabývat.
Kontrolu jsem měla na první hodinu odpolední. V centrální kartotéce jsem si vyzvedla 30-ti korunový poplatek a šla jsem si do sedmého patra. Čekala jsem celkově asi hodinu, ne tolik jako jindy.
Jako první mi natočili ekg a pak jsem skoro hned šla k paní doc. Popelové. Dala jsem ji zprávu a nebyla moc nadšená. Nejdřív chtěla udělat ECHO. Tam se moc nezměnilo. Pořád mám na protéze na pulmonálce regurgitaci 2. stupně a kinetika pravé komory taky není nejlepší. Hemodynamicky je tedy srdíčko na tom dobře.

To, co mi dělá špatně jsou extrasystoly. V přes léto jsem je měla každý den. Paní docentka mi teda změnila medikaci - dala mi draslík šetřící diuretika a zvýšila mi dávky concor coru. Ale to nejdůležitější je, že mě indikovala k elektrofyziologickému vyšetření (a když to pujde, tak to rovnou budou ablovat - zničí tkáň zodpovědnou za ty extrasystoly). Znamená to pro mě, že pujdu v nejlepším případě do Vánoc na katetrizační zákrok.

Dobronice

Každý rok jezdí medici z 3.LF na seznamovací kurz do Dobronic u Bechyně, letos tomu nebylo jinak. Náš kruh jel v druhém turnusu 8.-11.9...
Setkali jsme se u fakulty a pokračovali dál autobusem do malebných Dobronic. Jelikož jsme se s lidmi z kruhu už trochu znali z předchozích srazů, tak to nebyl až takový velký krok do neznáma. Většina o mé srdeční vadě věděla pro případ nouze, kdyby se mi nedej bože něco stalo.
Po příjezdu jsme se ubytovali a pak se seznamovali s ostatními, s chodem fakulty atd. Večer jsme měli zorganizovanou cestu do hospody přes tři různá stanoviště, kde jsme v kruhu měli za úkol něco z medicínského prostředí - např. na druhém jsme měli sešívat otevřenou zlomeninu femuru, což byla docela až sranda.
Druhý den jsme se zase dozvěděli něco o fakultě a předmětech a odpoledne nás čekala výuka první pomoci. Pak jsme byli přezkoušení v modelové situaci u autonehody. To bylo vcelku fajn. Večer na nás čekal táborák. Vydrželi jsme u něho hooodně dlouho.

náš kruh

Třetí den jsme měli přednášku z etiky. Pan dokotor Vácha umí přednášet fakt vtipně - kdy třeba z pohledu etiky můžeme říct, že pečení v troubě, kdy použijeme kvasinky, je masová genocida. :D Odpoledně nás čekala Medik Olympiáda. Od transplantace srdce, přes živé sochy, jedení tatranek, malování kruhové vlajky až k házení stříkaček na rukavice naplněné vodou. Byla sranda, což bylo to nejpodstatnější. Večer se jelo busem do jiného zařízení, kde jsme měli mít diskotéku.
Hádejte co... Udělalo se mi špatně - měla jsem extrasystoly, motala se mi hlava,... Tak mě radši odvezli do nemocnice (i když tam bylo plno doktorů). Tam si mě nechali, protože v Táboře asi ještě nikdy Fallota s extrasystolami v bigeminii neviděli. Zůstala jsem tam nakonec 2 noci. Na nic nového nepřišli, tak jsem pak jela domů. Toť seznamovák v Dobronicích - myslím, že jsem se do paměti proděkana, který mě vezl do nemocnice, zapsala dost výrazně. :D

Co je nového?

Říkala jsem si, že jsem dlouho už nic nenapsala, nedala o sobě vědět. Od dubna se toho hodně událo.
Jednou takovou událostí bylo, že jsem přešla od dětské obvodní kardiložky ke kardioložce pro dospělé na Proseku. V květnu jsem měla vstupní prohlídku a 11. července ECHO, hodně očekávané vyšetření. Nevím, jestli tomu mám tolik věřit jako na Homolce, ale zjistili mi nedomykavost na umělé chlopni jenom prvního stupně, takže se to asi trochu zlepšilo. Hodilo mi to mnoho světla do tmavého tunelu se zdravotními problémy. Ještě se mi dělalo špatně po prášcích, tak jsem vyfasovala další. Je to Helicid, který má snižovat kyselost v žaludku. Poslední týden mě taky více zlobí arytmie - extrasystoly. Uvidíme, co z toho vyleze. Zvýšil se mi i normální tep. Místo normálních obvyklých 60 mám 80.

INDEX!!! :)

Co se týče školy, tak se mi dařilo. V květnu jsem maturovala a nakonec tedy úspěšně. Tím mé učení nekončilo, za další asi 3 týdny mi začínaly přijímačky na vysoké školy. Hlásila jsem se na lékařské fakulty v Praze. Dostala jsem se na 3.LF UK!!! 11. července jsem se byla zapsat, v září máme seznamovák. Už se strašně těším. :)

Operace v obrazech

 Tohle byl můj identifikační náramek. Nejdřív jsem měla modrý, na RESu mi ho změnili na žlutý, který značí riziko pádu, pak jsem měla zpátky zase modrý.

 Na téhle fotce jsem byla trochu v bolesti, nebo to bylo spíš takové nepohodlí? No nevím, bylo to pár dní po operaci. Každopádně vám ale dají infúzi s nějakým analgetikem, když vás něco bolí, takže bolest je určitě zvládnutelná. Bolest rozhodně není ukrutná. První dny máte morfium, takže to je s bolestí v pohodě, další dny už slabší léky. Rozhodně se ale  nestyďte říct si o prášek proti bolesti, nebo když nemůžete spát, tak si taky řekněte o prášek na spaní.

 Tato fotka bylo s odstupem asi 6 hodin od té předchozí, už tam vypadám také lépe. Ránu převazují ob den. Ta náplast na krku je od centrálního žilního katetru, takové trubičky na podávání léků, která vede až k srdci. Je i na odběry krve, takže je výhodou, že vás každých pár hodin od operace napíchávat. První a druhý den od operace to jistě uvítáte... Taky mi vadily kyslíkové brýle ("trubičky s kyslíkem k nosu"), měly moc krátký šlauch, takže jsem je měla jen, když jsem ležela, takže většinu času...

 Tak tady už jsem unavená - je to třetí pooperační den večer. Takže vývoj dne býval většinou takový, že ráno mě všechno z noci bolelo, pak jsme se myli, převlékli nám postel, dostali jsme snídani, pak se buď něco dělo nebo ne...Většinou byla alepsoň malá vizita. Následovaly běžné nemocniční procedury - převazy, rehabilitace,... Oběd po velkém dopoledním výkonu. Pak člověk pospává, někdo ho třeba navštíví, pak je zase unavený a takhle pořád dokola. Když člověk může, tak je dobré spát.

 Monitory na RESu a JIP oddělení jsou samozřejmostí. Nejdříve máte  na monitoru všechny vitální funkce - ekg, tlaky - žilní, tepenné, dechovou frekvenci, saturaci. Pak vám to postupně odebírají.  Na JIPu vám třeba něco měří jen po určitých intervalech a pak už vůbec. Vždycky jsem trochu slavila, když jsem se zbavila nějakých kabelů a kanyl.

 Typická nemocniční snídaně - jídlo, jogurt, pití, prášky. Každý den.

 Modřina po arteriální kanyle, trochu mi to víc teklo, bohužel i do podkoží

 Jizva pár měsíců po operaci.

Homolka

V pátek 12. dubna jsem byla na kontrole v nemocnici Na Homolce. Na kontrolu 7 měsíců po operaci jsem byla pozvaná na jednu hodinu odpolední.
V centrální kartotéce jsem zaplatila poplatek a šla do 7. patra. Ordinaci přesunuli o dvoje dveře jinam, najít to nebyl problém. Čekala jsem mezitím přišli další dva lidé, doktorka pořád nikde. Přišla asi ve dvě. Na řadu jsem přišla ale až ve čtyři.
Udělali mi ekg, kde jsem měla všechno jako minule (trochu delší QTc interval a RBBB) a změřili mi tlak - měla jsem nějakých 148/77, docela vysoké. Sestřička se mě ptala, jestli se jich nebojím. :D Ale vážně se jich nebojím. Dále jsem šla čekat do čekárny.
Čekala jsem nějakých 10 minut na to, aby mě vzala paní doktorka. Ptala se mě, jak mi je.Mam pořád ty extrasytoly, ale s tím nejde nic moc dělat. Ptala se mě taky na fyzičku. Vyjdu bez problémů např. víc jak 3 patra.
Neminulo mě ECHO. Na Homolce ho dělají vždycky dlouho a poctivě. Zase jsem měla na echu extrasystoly, po chvíli se to ustálilo. Výsledek vyšetření? Lehká dysfunkce systolické funkce pravé komory + její diastolická dysfunkce, lehce dilatovaná. Malá nedomykavost cípatých chlopní a střední nedomykavost bioprotézy v plicnici.
To poslední mě netěší, proto si trochu dám pauzu od tancování a zmírním tempo. Nechtěla bych jít brzo na nějakou reoperaci...

Další měsíc utekl...

Hlásím se s dalším reportem. V březnu jsem se u doktorů cítila víc jak doma. Lítala jsem na polikliniku k dětské kvůli přihláškám na VŠ, kvůli práškům apod.

6. března jsem měla EKG Holtera, pro výsledky a výstupní zprávu jsem si šla 19. března. Už je mi skoro 19, tak musím měnit dětské doktory za ty pro dospělé. Paní MUDr. Trojanové bych chtěla poděkovat, jak se o mě celá dlouhá léta starala. Budu na ní ráda vzpomínat. Na Holteru byly zase komorové extrasystoly, ale s těmi se nedá nic dělat, prostě to vydržet.

Další den jsem se hned vydala na polikliniku na Proseku, kde ordinuje MUDr. Skalická, doktorka pro dospělé, která s vrozenými srdečními vadami má zkušenosti. Objednali mě tam na 15. května, hezky mezi maturitní zkoušky.
Ještě jsem byla v pátek 19. na odběrech krve, které už tak nějak moc nepočítám, ale pro tentokrát udělám výjimku. Krevní rozbor požadují totiž na kontrole na kardiochirurgii 7 měsíců po operaci Na Homolce, kam jdu 12. dubna, tak držte pěstičky... :)

Únor a i březen

Tak už se mi podařilo dokončit první pololetí a teď příprava na maturitu. Hurá! Čas letí a připadá mi, že ještě  nic neumím. Už mam také podané přihlášky na VŠ, na medicínu.
Co se týče zdraví, byla jsem začátkem února na Homolce, protože jsem měla tep v klidu 40/ minutu, což mi nedělalo moc dobře. Změnili dávkování léků a od té doby je to lepší.

Holter EKG v praxi

Dále jsem 20. února byla na kontrole u mojí obvodní kardioložky (ještě dětské) MUDr. Trojanové. EKG bylo v pořádku. Na echu to bylo docela rychlé. Umělá chlopeň moc totiž na klasickém echu nejde vidět. Výtokový trakt pravé komory (před pulmonální chlopní, tou teď již umělou) je volný a kinetika komory je vcelku dobrá. Sice je pravá komora trochu větší, ale to prý až tak nevadí. Jenom jsem při echu měla komorové extrasystoly, ale s tím se prý nedá nic moc dělat, jen zvýšit dávkování toho léku, co mi předtím na Homolce snížili, což by zase způsobilo pomalý tep a dostala bych se do bludného kruhu.
Paní doktorka mě ještě objednala na Holter EKG na 6.3, to je takové 24-hodinové ekg, kdy nosíte krabičku, z které vedou drátky, které se pomocí elektrod připojí k tělu. Zase jsem ale měla při Holteru komorové extrasystoly, tak uvidíme, co s tím dále udělá...
Už by mě pak měla také předat do rukou kardiologů pro dospělé, konkrétně k paní MUDr. Skalické na Proseku. Jsem zvědavá, jaká paní doktorka bude.

Jizva

Srdeční operace je složitý výkon. Každý je jiný, někomu vyměňují chlopeň, jinému dělají by-pass, ale to, co všechny spojuje je rána (později jizva) na hrudníku. Je to jediná věc, co je na pacientovi po operaci vidět.

Ze začátku je třeba počkat, až se rána zatáhne a všechny strupy se odloupnou. Do té doby je nutné se jen sprchovat a na hrudník nepoužívat žádná parfémovaná mýdla, aby se tam nezanesla infekce. Když není po strupech ani památky je vhodné jizvu začít masírovat se sádlem (nesoleným!) nebo měsíčkovou mastí, kterou lze koupit v lékárně. Nejlepší je masírovat jedním prstem (nebo dvěma) krouživými pohyby okolo jizvy, přes jizvu a pak třeba po jizvě jen přejíždět. Tlak by měl být takový, aby to moc nebolelo a jizva pod prstem bělala. Jizvu rozhodně netahejte od sebe..

Operační jizva je vždycky dlouho červená... Měla by se schovávat před sluníčkem. Dokud nezbělá, měla by se masírovat, aby pak vypadala pěkně a nesrostla s podkožím.

 Ze začátku jsem měla takové dilema, jestli jizvu před ostatními schovávat, ale pak jsem si řekla, že jizvu už jsem měla předtím a neměla bych se za ní stydět. Není pro mě tedy problém jít ven v tričku s výstřihem. :)

4 měsíce po operaci 

A co teď?

Vánoční prázdniny jsou pryč a já bych se měla začít učit na maturitu. Nejdříve však musím dokončit první pololetí, ve kterém jsem chyběla asi 2 měsíce a pořád mi to nejde dohnat - např. v matematice. Svůj cíl, dostat se na medicínu, však beru vážně, ale nejdřív musím složit maturitu. Dostat se na VŠ bude náročné, ale ne nemožné. Udělám tedy vše pro to, abych jednoho dne mohla být dětskou kardioložkou a léčit stejně nemocné děti, jako jsem byla já. Možná to vypadá jako vystřižené z amerického filmu, ale není.
Co se týče mého zdraví, srdce pracuje jak má, občas mám tedy nějaké ty arytmie, ale to je život. Jizva už bledne. Jenom se teda hodně hrbím, což asi bude tou jizvou a ochablým svalstvem. Jediné,co pomůže je cvičení.
K irským tancům jsem se vrátila začátkem prosince. Už jsem trochu nabrala kondice a už je to stejné jako před operací a ještě se to bude určitě lepšit. Cítím, že mám víc energie a že svaly se tak jednoduše neunaví jako předtím. Co víc si přát?

Prostřednictvím blogu bych chtěla poděkovat rodině, přátelům a spolužákům, kteří mě během minulých 6 měsíců podporovali, protože bez nich, bez nich bych to nedokázala. DÍKY z celého již opraveného srdce!