Vánoční prázdniny jsou pryč a já bych se měla začít učit na maturitu. Nejdříve však musím dokončit první pololetí, ve kterém jsem chyběla asi 2 měsíce a pořád mi to nejde dohnat - např. v matematice. Svůj cíl, dostat se na medicínu, však beru vážně, ale nejdřív musím složit maturitu. Dostat se na VŠ bude náročné, ale ne nemožné. Udělám tedy vše pro to, abych jednoho dne mohla být dětskou kardioložkou a léčit stejně nemocné děti, jako jsem byla já. Možná to vypadá jako vystřižené z amerického filmu, ale není.
Co se týče mého zdraví, srdce pracuje jak má, občas mám tedy nějaké ty arytmie, ale to je život. Jizva už bledne. Jenom se teda hodně hrbím, což asi bude tou jizvou a ochablým svalstvem. Jediné,co pomůže je cvičení.
K irským tancům jsem se vrátila začátkem prosince. Už jsem trochu nabrala kondice a už je to stejné jako před operací a ještě se to bude určitě lepšit. Cítím, že mám víc energie a že svaly se tak jednoduše neunaví jako předtím. Co víc si přát?
Prostřednictvím blogu bych chtěla poděkovat rodině, přátelům a spolužákům, kteří mě během minulých 6 měsíců podporovali, protože bez nich, bez nich bych to nedokázala. DÍKY z celého již opraveného srdce!
Žádné komentáře:
Okomentovat