V nemocnici jsem byla týden, v lázních měsíc, domů jsem tedy dorazila až 5. pooperační týden. Bohužel se mi vrátily extrasystoly (=druh arytmie), ale díkybohu nebyly tam časté. Z návratu domů jsem byla hodně nadšená a z toho nadšení pak trochu vyčerpaná...
Druhý den jsem suverénně jela do školy - autobusem. Nějaká paní chtěla pomoct s kočárkem do busu, požádala mě a pak jsem si uvědomila, že ještě nemůžu, tak pak na mě divně koukala, že jako jsem po operaci... Lepší je ale neriskovat a ještě netahat nic těžkého. Ve škole mě všichni přivítali, byli překvapení, že už tam jsem. Zůstala jsem na chvíli a pak hned jela domů, byla jsem unavená.
Další dny jsem chodila do školy tak 2 krát týdně maximálně. Chtěla jsem začít pomalu a přidávat si školu po malých částech, abych nebyla moc vyčerpaná.
Koncem října jsem šla ještě na kontrolu do nemocnice Na Homolku. Udělali ECHO, které dopadlo dobře. Jenom se jim nelíbily ty extrasystoly a dali mi draslík, protože to prý mohlo být z nedostatku draslíku v krvi.
Začátkem listopadu jsem do školy začala chodit více, prakticky každý den. Hrudní kost ještě trochu bolela, ale bylo to přijatelné. Jizvu je třeba také masírovat. Masáž jsem prováděla již od druhého až třetího týdne po operaci, kdy už rána byla zatáhnutá a bez strupů. Masíruje se pomocí sádla či měsíčkové masti, aby jizva neměla tendenci přirůstat do podkoží...Jizva bude dlouho červená - teď jsem momentálně 3,5 měsíce po operaci a ještě je trochu červená. Dokud nezbělá, je nutné ji chránit před sluníčkem, aby nezpigmentovala.
V prosinci jsem začala zase chodit na tréninky irských tanců, které jsou náročné, ale je třeba pomalu srdce a tělo zatěžovat.
Hezký vánoční čas!
Žádné komentáře:
Okomentovat