V úterý (11.9) se mi navzdory špatné rodinné události spalo dobře. Jen mi vadila pořád to telemetrické ekg, respektive ta krabička. Pořád se mi převažovala při spaní z pravé strany na levou. Avšak jsem byla ráda, že už nikoho nemusím volat, když jsem potřebovala na WC.
Ráno mi změřili teplotu a tlak, dali léky a byla snídaně. Potom ke mě přišel doktor se podívat na jizvy a rozhodl, že už se může sundat velká náplast z velké jizvy a vyndat stehy po drenech. Taky mi pomazali jizvu čímsi, co ji zatím mělo chránit. Dále jsem si dobalila, dali mi překladovou zprávu a různý kartičky o chlopni a mohla jsem se obléknout... Poprvé po týdnu jsem na sobě měla normální oblečení!
V čekacím salónku na odvoz jsem se dala do řeči s jedním pánem, který měl také operaci srdce, ale kvůli bakteriálnímu onemocnění, posléze jsem toho litovala, protože si pořád stěžoval a říkal, že bude žalovat zubařku,jelikož to má kvůli ní...
|
CČR |
Po pocitově dlouhém čekání mě konečně naložili do sanitky a jelo se směr Poděbrady. Posadil mě na sedadlo, kde člověk nemusel být připoutaný přes hrudník a docela jsem to ocenila. Také bych chtěla poděkovat řidiči, že to nevzal přímo po hradecké, kde by mě bolel každý výmol, kterých je tam jak máku. První vykládal mě v Poděbradech. První den jsem strávila v tzv. Centru časné rehabilitace (lidově na jipce). Popravdě mi tam byla strašná zima. Nejdříve mi řekli, jak to tam chodí a pak byl oběd. nebylo to moc slavné - myslím, že jsme zase měli brambory. Taky jsem se šla osprchovat a umýt si hlavu!!! Po týdnu šolíchání se žínkou to bylo velmi příjemné. Již první den se začalo se světloléčbou - biolampa na jizvu.. Nevím, jestli to má nějaký účinek, ale za zkoušku člověk nic nedá. (To pojišťovna..:D) Taky se na mě přišel podívat tamější doktor - pan dr. Zeleňák (více info o něm v dalším článku) Přes noc mě ještě napojili na ekg a ráno další den mě odpojili. Následovala biolampa a ECHO. Tam nic nového nezjistili a propustili mě na normální hotelový pokoj.
Ahoj! Skvělej blog, máme podobné starosti.Závidím, jak dobře umíš psát! Jen mě mrzí, že jsem to tady neobjevil před operací, ušetřilo by mi to aspoň trošku méně stresu! Jen tak dál a hlavně se rychle uzdravuj! Ondřej
OdpovědětVymazatAhoj. Já už jsem vlastně 3 měsíce po operaci a jenom sepisuju, co všechno mě potkalo. :) A díky za chválu!
VymazatBtw. koukala jsem na tvůj blog, jen jsem se chtěla zeptat, jestli taky chodíš k pí. doc. Popelové .. Přeju Ti, ať jsi do Vánoc fit!
Jo, jsem k Doc. Popelové, teda byl jsem tam jenom dvakrát.
VymazatUž se těším na další článek!
PS: Kdy jsi tak asi začala spát na boku?
PS2: Taky tě tak pekelně bolela hrudní kost při kýchání?
O.
Kdybys chtěl, tak teď zakládáme spolek pro dospělé s vrozenou srdeční vadou... Zatím jsme na FB. https://www.facebook.com/groups/671748492904593/?fref=ts
VymazatTak já tam byla jenom taky dvakrát plus několikrát před operací, když jsem tam nesla předoperační vyšetření.
OdpovědětVymazatZačala jsem sem psát někdy v létě, protože jsem čekala na operaci a neměla jsem co dělat.
Kýchání je snad to nejhorší, to mi vždycky tou kostí projela taková bolest jako kdyby mě píchalo 1000 jehliček. Kost mě bolela solidní 2 měsíce po operaci, ale časem se ta bolest sama vytratí. :)