neděle 9. prosince 2012

Úterý, cesta do lázní Poděbrady a pobyt v Centru časné rehabilitace

V úterý (11.9) se mi navzdory špatné rodinné události spalo dobře. Jen mi vadila pořád to telemetrické ekg, respektive ta krabička. Pořád se mi převažovala při spaní z pravé strany na levou. Avšak jsem byla ráda, že už nikoho nemusím volat, když jsem potřebovala na WC.
Ráno mi změřili teplotu a tlak, dali léky a  byla snídaně. Potom ke mě přišel doktor se podívat na jizvy a rozhodl, že už se může sundat velká náplast z velké jizvy a vyndat stehy po drenech. Taky mi pomazali jizvu čímsi, co ji zatím mělo chránit. Dále jsem si dobalila, dali mi překladovou zprávu a různý kartičky o chlopni a mohla jsem se obléknout... Poprvé po týdnu jsem na sobě měla normální oblečení!
V čekacím salónku na odvoz jsem se dala do řeči s jedním pánem, který měl také operaci srdce, ale kvůli bakteriálnímu onemocnění, posléze jsem toho litovala, protože si pořád stěžoval a říkal, že bude žalovat zubařku,jelikož to má kvůli ní...
CČR
Po pocitově dlouhém čekání mě konečně naložili do sanitky a jelo se směr Poděbrady. Posadil mě na sedadlo, kde člověk nemusel být připoutaný přes hrudník a docela jsem to ocenila. Také bych chtěla poděkovat řidiči, že to nevzal přímo po hradecké, kde by mě bolel každý výmol, kterých je tam jak máku. První vykládal mě v Poděbradech. První den jsem strávila v tzv. Centru časné rehabilitace (lidově na jipce). Popravdě mi tam byla strašná zima. Nejdříve mi řekli, jak to tam chodí a pak byl oběd. nebylo to moc slavné - myslím, že jsme zase měli brambory. Taky jsem se šla osprchovat a umýt si hlavu!!! Po týdnu šolíchání se žínkou to bylo velmi příjemné. Již první den se začalo se světloléčbou - biolampa na jizvu.. Nevím, jestli to má nějaký účinek, ale za zkoušku člověk nic nedá. (To pojišťovna..:D) Taky se na mě přišel podívat tamější doktor - pan dr. Zeleňák (více info o něm v dalším článku) Přes noc mě ještě napojili na ekg a ráno další den mě odpojili. Následovala biolampa a ECHO. Tam nic nového nezjistili a propustili mě na normální hotelový pokoj.

5 komentářů:

  1. Ahoj! Skvělej blog, máme podobné starosti.Závidím, jak dobře umíš psát! Jen mě mrzí, že jsem to tady neobjevil před operací, ušetřilo by mi to aspoň trošku méně stresu! Jen tak dál a hlavně se rychle uzdravuj! Ondřej

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj. Já už jsem vlastně 3 měsíce po operaci a jenom sepisuju, co všechno mě potkalo. :) A díky za chválu!
      Btw. koukala jsem na tvůj blog, jen jsem se chtěla zeptat, jestli taky chodíš k pí. doc. Popelové .. Přeju Ti, ať jsi do Vánoc fit!

      Vymazat
    2. Jo, jsem k Doc. Popelové, teda byl jsem tam jenom dvakrát.
      Už se těším na další článek!
      PS: Kdy jsi tak asi začala spát na boku?
      PS2: Taky tě tak pekelně bolela hrudní kost při kýchání?
      O.

      Vymazat
    3. Kdybys chtěl, tak teď zakládáme spolek pro dospělé s vrozenou srdeční vadou... Zatím jsme na FB. https://www.facebook.com/groups/671748492904593/?fref=ts

      Vymazat
  2. Tak já tam byla jenom taky dvakrát plus několikrát před operací, když jsem tam nesla předoperační vyšetření.
    Začala jsem sem psát někdy v létě, protože jsem čekala na operaci a neměla jsem co dělat.
    Kýchání je snad to nejhorší, to mi vždycky tou kostí projela taková bolest jako kdyby mě píchalo 1000 jehliček. Kost mě bolela solidní 2 měsíce po operaci, ale časem se ta bolest sama vytratí. :)

    OdpovědětVymazat