Lázně Poděbrady - souhrn

můj rozpis procedur

volný čas jsem také vyplňovala učením

V lázních jsem byla od 11. 9. do 8.10. (4 týdny celkem), konkrétně jsem obývala pokoj v hotelu G-Rex. Znova bych po operaci srdce (která mě v budoucnu ještě určitě čeká) do lázní asi nešla. Teď když vím, co bych měla během rehabilitace dělat, byt to mohla i dělat doma.
Jako mladý člověk jsem se v lázních jednoduše nudila. Jsou tam povětšinou starší lidé, takže s nimi jsem společnou řeč moc nenašla. Dopoledne a odpoledne do tří hodin jsou procerury, ale pak člověk neví, co by měl vykonávat ve svém volném čase. Je pravda, že ze začátku jsem byla ráda, když jsem si mohla odpoledne odpočinout, ale jak jsem získávala víc a víc energie, tak jsem odpoledne nepotřebovala si zdřímnout a bylo potřeba něčím vyplnit volno. Pokud můžete, vezměte si s sebou notebook, wi-fi byla v prvním patře a hojně jsem ji spolu s dalšími využívala. Také se hodí knihy, časopisy a mp3ka. Když je dobré počasí, také je hezké se projít, ale věřte, že za 2 týdny budete mít Poděbrady tak prozkoumané, že se vám nebude chtít nikam chodit - maximálně do Albertu a zpátky...

ergometr alias kolo

Co se týče procedur, tak ty se hodně odvíjejí od zdravotního stavu. První dva týdny jsou z mokrých procedur jen vířivé koupele horních a dolních končetin, aby se nenamočila jizva. Dále je chodí na inhalace vincentky, skupinový tělocvik, ''na kolo'', masáže zad, biolampu na jizvy, v případě bolestí zad elektroléčbu na záda - tzv. diadynamik. Ve třetím a čtvrtém týdnu lze již přidat uhličité, perličkové a jiné koupele, podvodní masáž,... Po koupeli následuje vždycky zábal do deky. Radím vám, využijte toho, tělo hezky regeneruje a doopravdy si odpočinete (mně se podařilo i jednou usnout :D). Sice mi vadilo se pořád na koupele svlékat, protože jsem většinou na sobě měla tílko, přes něj hrudní pás, který jsem nosila celý pobyt v lázních (měla jsem pocit bezpečí, kdyby do mě někdo vrazil, tak jsem se nebála, že by drátěné stehy ve sternu praskly) a pak tričko a mikinu, ale výsledný dobrý pocit z masáže za to stál.

inhalace vincentky

Ještě bych chtěla zmínit systém kontrol a jednoho doktora. Každý týden člověk chodí na kontrolu ke svému lázeňskému doktorovi. Předtím se vždy točí ekg na sesterně. Tam bývala pokaždé strašně dlouhá fronta. Jeden jde kvůli léků, druhý kvůli měření tlaku a takhle se tam sejde třeba i  10 lidí najednou.
Osobně jsem chodila na kontroly k p. dr. Zeleňákovi. Pán je Slovák, to mě zarazilo jako první. Občas jsem mu moc nerozuměla. Na bolest zad mi dal prášky jenom na 5 dní, víc nic. Bolelo to hodně, hlavně při lehání, které bylo hodně nepohodlné. Jestli pojedete do lázní, vezměte si s sebou ještě jeden polštář. První dny bez polohovací postele jsou vražedné - hlavně pro záda, ale i pro hrudník.
Za zmínku ještě stojí lázeňská strava, respektive diety. Vše bylo totálně neslané, pořád jsme měli brambory a  pořád do nás cpali nějakou rybí pomazánku. Nejlepší byly z jídel snídaně, můžete si vzít müsli s jogurtem, pečivo se sýrem/ salámem a nebo třeba pečivo s marmeládou.
Kdybych měla pobyt zhodnotit, tak mi nepřipadal až tak špatný, ale tak úžasné to také nebylo. Doporučila bych to hlavně lidem, kteří by se doma báli po operaci cokoliv dělat, nepostarali by se o sebe a nedokázali si např. uvařit.