Výlet sanitkou

Vzpomínáte si na ty omdlévací epizody v lednu?
Tak přesně stejná se mi stala i v únoru. Bylo to 2. února někdy v 10 večer. Šla jsem se do kuchyně napít, během toho už jsem cítila nějaké extrasystoly, ale ty mám často. Pak ale srdce začalo nějak strašně rychle bít. Pak už si pamatuju jen točící se prostředí a tmu.
Po nějaké tom propleskávání jsem se prý probudila, moc si z toho nepamatuju. Jen vím, že mě strašně bolela hlava, bylo mi špatně na zvracení a měla jsem zas ty extrasystoly. Mamka se kolem snažila pouklidit rozbitou skleničku, kterou jsem musela upustil. RIP skleničko. :'( :D

Po době přemlouvání nakonec bratr volal sanitku. Po pár minutách byli u nás. Vzali mě skoro hned rovnou do sanitky. Tam mi změřili vitální funkce a natočili ekg, kde byly jen komorové extrasystoly bigeminicky vázané (normální stah, extrasystola, normální stah, extrasystola,...). Jelikož jsem si stěžovala na bolest hlavy, tak mě vzali na traumatologickou pohotovost, aby vyloučili nějaký zranění - kvůli tomu jsme jeli na Bulovku jako do nejbližší nemocnice. :/ Tam jsem čekala a čekala, odvezli mě na rentgen, aby vyloučili krvácení, to prý bylo ok... Tak se rozhodli mě odeslat dál na internu kvůli těm arytmiím, nebo co to bylo.

Volali saniťáka, aby mě hodil do jinýho pavilonu - fakt nesnášim pavilonový styl nemocnic. Pak jsem teda přistála na interně, kde mi odebrali krev, natočili ekg, pořád se mě na něco vyptávali. Na ekg zas jen extrasystoly. Krev v normě. Tak mě dali na monitor, jestli něco neuvidí. Docela jsem ztratila pojem o čase. Na interní příjem totiž vozili pořád nějaký lidi. Nakonec tam bylo až přeplněno. Z toho důvodu si asi řekli, že jsem ok a aby to bylo kompletní, poslali mě skrz úraz hlavy ještě na neurologii a zase do jiného pavilonu, jestli jsem normální. :D
Na neurologii mi pan doktor řekl, že vypadam normálně. :D Díky.

Shnuto podtrženo. Na Bulovce vlastně se mnou nic neudělali, nakonec mi řekli, ať mě každé dvě hodiny doma někdo kontroluje a skrz srdce si mam zavolat na Homolku. Bulovka nic nevyřešila, to si Peťa musí vyřešit sama.

Leden 2015

Jak na Nový rok, tak po celý rok... Trochu cliché ale docela se to ujalo. Asi v jednu hodinu prvního ledna se i zatmělo před očima a omdlela jsem. Omdlení předcházel nepříjemný pocit bušení srdce, hodně rychlého bušení srdce. Mamka mě našla a propleskla, necítila jsem se moc sama sebou, ale záchranku jsme nevolali... To samé se stalo druhého ledna - proto to rčení na začátku. Už jsem v to pomalu začínala věřit, že to funguje. S příchodem třetího ledna jsem proto radši zevlovala na gauči, abych ničemu nedala šanci a štaci omdlévání zapíchla....
Nakonec se třetího ledna nic nestalo. Naštěstí.

Leden je taky měsícem zasvěceným učení. Zvlášť na medicíně se člověk musí šprtit člověk pořád a v tomhle období ještě víc. Hodně času člověk pak stráví v knihovně...

V lednu mě také čekala kontrola na Homolce... Měla to být jen krátká kontrola bez echa, ale nakonec jsem absolvovala EKG, ECHO a také jsem jim řekla o těch epizodách padání. Nevypadali moc nadšeně a paní doktorka po mně chtěla, ať si na Proseku zařídim tlakového holtra... Po poradě s paní doc. Popelovou došli k závěru, že by bylo dobré mi implantovat dlouhodobý záznamník ekg.
Odjela jsem tedy z Homolky s divným pocitem, že se něco děje...