úterý 31. července 2018

Story pokračuje...

V nemocnici se moc dobře nespí, postel je krátká, svítí vám pořád to disco za hlavou, pořád si dáváte pozor, aby elektrody zůstaly připojené,...
Ráno začalo tím, že ze mě vypumpovali další zkumavky krve, jakože předoperační vyšetření. Když jsem se ptala, na co teda půjdu, tak chtěli udělat katetrizaci a podle toho se uvidí, případně by teda udělali výměnu té elektrody.
Ještě že ty postele umím ovládat. :D



Tradá, bylo mi také dovoleno jít do sprchy. Docela jsem se divila, že mi nechali ekg. Asi protokol... Každopádně bylo dost divný se sprchovat s těmi kabely. U Holtera pořád, že se to nemá vůbec namočit, a tohle úplný opak. :D

Dopoledne jsem se projela do sedmého patra na ECHO za doprovodu dvou super sestřiček (všechny sestřičky na koronárce byly úplně zlaté) zase na monitoru, takže když jsme jeli po chodbě, tak na mě koukali všichni, že to pípá. Péťa exhibicionistka se zase projevila... Paní docentka se mě ptala, co to zase provádím, říkám, že nic, že za to nemůžu. Člověk jde a najednou nejde a válí se na zemi. Udělala mi klasické ECHO a říkala, že se ta pulmonální chlopeň někdy bude muset nahradit, ale není to nic akutního, ještě tomu dáme nějaký čas.

Tak jsem se svezla zpátky na koronárku a začali mě chystat na katetrizaci, pan doktor "Gibbs" si ještě hrál s programerem a říkal mi, že mi asi vzniká nějaká síňová tachykardie, která v komorách vyvolává flutter komor a následně to přechází do komorové fibrilace, ale že to musí katetrizačně ověřit a jestli to půjde, tak by udělal rovnou katetrizační ablaci.

Hadiček nikdy neni dost!






Před zákrokem jsem teda ještě dostala cévku, protože při výkonu se leží i několik hodin a je nutné, aby se při tom pacient nehýbal. Na druhou stranu se člověk nemusí zvedat a chodit na záchod, takže to má i velký plus.

Nechali mě hladovět i před dobu oběda a na řadu jsem šla až odpoledne. To nejlepší na konec! :D Ještě mi dali podepsat kupu souhlasů, protože moc nevěděli, na co teda jako jdu, alespoň jsem měla nějaký čtení, když mi mamka ten memorix odvezla domů...

pondělí 30. července 2018

Co dál?

Za mnou je pořádné disco na monitoru
Nechali si mě v nemocnici, mít 3 výboje za sebou prý není normální. Protože byla antiarytmická jednotka zaplněná do posledního místa, ubytovali mě na koronární jednotce. Napojili mě na monitor, odebrali 3 hektolitry krve, zavedli kanylu a změřili teplotu, přičemž zjistili, že mam horečku. Fajne, hned měli podezření na infekční endokarditidu a mně se hlavou honilo, co by se dělo, kdyby to byla pravda.

Mezitím přišla paní z příjmu, aby se mnou vyplnila příjmové papíry, mimo jiné se mě i ptali, jestli potřebuju kaplana. :D Pokaždé se na to ptají a pokaždé jim říkám totéž.
Dopoledne nekončilo, doktorka mě vyšetřila, ptala se mě, jak se mi daří. Moje odpověď, že dobře a že bych klidně mohla jít domů, ji asi trochu zaskočila, ale jakmile jsem se měla zvednout z postele, tak se moje výpověď otočila a já radši zůstala na lůžku. Vyšetřila mě taky echograficky a prý špatná pulmonální chlopeň, čili žádná novinka. Říkala taky něco o jícnovém ECHO, ale to by bylo když tak druhý den, protože na to musí být vyšetřovaný nalačno, ne teda, že bych už od rána nehladověla.
Když člověka přepadne nuda





Výsledky krve naštěstí neukázaly žádnou infekci a přišlo na řadu hraní si s programerem a mým ICD. Pan doktor zjistil, že mám porušenou izolaci na jedné z elektrod a procházel dál nahrané epizody. Plánem bylo jít v pátek na sál a poškozenou elektrodu nahradit novou a možná v budoucnu nějaká katetrizační ablace, ale jistí si tím úplně nebyli.
Pan doktor byl ale sympaťák, připomínal mi Gibbse z NCIS. :D Mít šikovného a pohledného doktora je double win!

Z vyšetření a celkových výsledků se zatím moc nevědělo a bylo jasné, že si mě tam budou chtít ještě nějakou dobu nechat, tak jsem zaúkolovala mamku, aby mi přinesla nějaké věci, neb jsem s sebou měla jen osobní věci, šaty, baleríny a Memorix anatomie. :D