Komplikace? Bohužel.

V pátek 27. února jsem byla propuštěna po elektrofyziologickém vyšetření a po implantaci ICD do domácího ošetřování. Přišlo mi to celkem docela brzo na to, že mi den předtím vyvolali fibrilaci komor a dali mi pecku. A tak ví, co dělají.

O víkendu jsem měla docela bolesti, okolí "krabičky" se mi barvilo od modré až po žlutou a rána se hojila. Stejně tak tříslo... Byl opruz se mít jen od pasu dolů, ale namočit ránu by bylo moc velké riziko pro rozboj infekce..
Pátý nebo šestý den po implantaci ICD jsem šla nauváženě do školy. Ale byla to fakt jen jedna přednáška-! Kompletně mě to odrovnalo.. Never again! :D haha

Byla jsem na chirurgii na vyndání stehů, všechno vypadalo dobře, ale 12. března v deset večer mi ranka rupla a vyteklo mi z toho trochu hnisu. Už jsem věděla, co další den budu dělat. Cesta na Homolku byla nevyhnutelná.


Zrovna byl pátek 13. - hezky se to sešlo, že by náhoda? Každopádně jsem ráno volala a prakticky hned jela. Nejdříve jsem šla na kardiostimulační ambulanci do prvního patra, kde mi pan doktor řekl, že se to celé bude muset vyndat a znovu zavést na druhé straně. V té chvíli ze mě nevypadla ani hláska, byla jsem strašně zaražená, že kvůli tak malému množství hnisu to hned chtějí řešit takhle. Byla jsem ale odeslána na antiarytmickou jednotku do druhého patra. Už jsem si říkala, co tam se mnou asi budou dělat. Přišla paní doktorka se podívat, co se děje a naplánovala postup konzervativní, protože i výsledky krve ukazovaly, že v těle nemám žádný zánět. To znamenalo, že si ránu budu každý den sterilně převazovat a dezinfikovat betadinou. Vyfasovala jsem spoustu materiálu a poslali mě domů. V hlavě jsem měla úplný galimatiáš,...

Pondělí ráno jsem měla zmeškaný hovor a smsku - Dobré ráno, ozvěte se prosím na tento telefon nebo na xxxxxx ohledně sdělení dalšího postupu. Děkuji, nemocnice na homolce aaj. Říkala jsem si - a do háje. Co se zas děje? Hned jsem volala a paní doktorka mi řekla, že se radili a že to chtějí po víkendu vidět a možná že by udělali revizi. Hned zase všechno bylo špatně, až mi z toho bylo taky šoufl. Sebrala jsem se a jela na Homolku. Tam mi zas nabírali krev, kontrolovali zánětlivé markery, ale ty tentokrát taky byly bez poskvrny. Doktor se rozhodl vyndat z rány pár stehů, co zůstaly pod kůží a sterilně mi to zakrýt. Hned na mě brali sterilní rukavice, sterilní roušky, sterilní všechno. Pak mě zase poslali domů. že se mám ukázat za dva dny. 

Psychicky jsem tou dobou už byla vážně na dně, protože jednou říkali, že to všechno vyndají, udělají revizi a pak zase, že to nic není a že s tím nic dělat nebudou. Infekční endokarditidu u mě riskovat nechtěli, zvlášť, když na pravé straně, kde mám elektody od ICD mám i umělou chlopeň.

Abych příběh zkrátila, tak se nakonec podařilo vše přečkat konzervativně a infekce odešla...

Implantace čeho? (ICD/Reveal)

Ranní chill

Ráno 26.2. jsem se vzbudila a věděla jsem, že pujdu na další výkon. Nevěděla jsem ale na jaký. Ptala jsem se ráno sestřičky, ta zatím nic nevěděla. Bylo ale jasné, že od rána nesmím jíst a pít, protože mě zase něčím na sále nadopují.
Někdy kolem osmé přišel pan doktor mi říct, co se mnou bude. Říkal, že mi implantují dvoudutinový ICD, který bude fungovat, jak v případě tachyarytmie, kdy doručí výboj (defibrilace) a srdce srvoná, ale zároveň bude fungovat i jako kardiostimulátor. Ještě koukal, jak jsem moc hubená, jestli to nebude až vadit, protože ICD dávají pod klíční kost. Nakonec prý ok...
Takže další hladovka a čekání na obzoru. Jelikož tenhle výkon nebyl plánovaný, byla jsem na konci pořadníku na sál. Zatím jsem měla čas si přečíst souhlas s analgosedací a s implantací ICD. Taky jsem volala mamce a tátovi, aby věděli, co se mnou je a že mě dneska ještě nepustí domů.
Čas jsem vyplnila sprchou, facebookem, čtením souhlasů dokola a psaním si s kamarádama.

Písek ve slušivé zelené čepičce. :P

Odpoledne si pro mě přišli, zas jsem byla v andílku a županu a šli jsme naproti, ale tentokrát na kardiostimulační sál, kde mě zdravili jak strarýho známýho a ptali se, co tam zas dělam.

moje jizva po operaci srdce + obvaz před ránu

Zase jsem dostala slušivou zelenou čepičku,elektrody na ekg, defibrilační elektrody na kůži, pak ještě jiný elektrody a jiný kabely... vydezinfikovali mě pomalu celý hrudník, překryli mě prádlem a jakousi lepivou folií. Pak jsem ještě povídala s technikem, jak hodně sportuju (kvůli nastavení defíku) a taky jsem si povídala s někym od anestezie a pak jsem najednou spala.
Během výkonu mi dali do srdce žilní cestou dvě elektrody - defibrilační do komory a stimulační do síně. Vytvořili podkožní kapsu pro ICD, vyvolali fibrilaci komor a nechali ICD, ať si s tím poradí samo. Díky, že jsem během tohohle všeho mohla nerušeně spát.
Probrala jsem se v pokoji na posteli a netušila, která bije. :D Vždycky jsem taková zmatená... Docela mě to bolelo, takže jsem zas požádala o něco na bolest. Měla jsem jakousi oteklou, necitlivou, ale bolavou levou část hrudníku. Na tom velký obvaz a pak také pytlík s pískem.
Nesměla jsem asi 4 hodiny vstávat, popravdě se mi ani nechtělo. Spala jsem, chvílemi mi přišli změřit tlak, nebo saturaci a zase odešli.
Dostala jsem jídlo!! A pak mi někdy taky sundali ten písek a pustili mě na záchod.

Chill v posteli na kapačce s lékama proti bolesti

Péťa natěšená na večeři! :D

 Druhý den ráno mě pustili domů, kam mě odvezli sanitou.

 Kdybych to měla nějak shrnout, tak jsem ráda, že mi ICD dali, bude moje srdce, tedy srdeční rytmus hlídat nepřetržitě a v případě potřeby ho ukočíruje.
Co se týče implantace, tak pro mě to bylo ze dne na den. Nevěděla jsem o tom, možná to je lepší, ale na Homolce jsou profíci a nemám problém jim svěřit svoje vlastní zdraví a svoje srdce. Rána mě pak bolela, ale to se nedá nic dělat.

Elektofyziologické vyšetření no. 2

EFV už jsem jednou podstoupila, bylo to před druhou operací srdce a bylo to ještě v Motole, takže jsem přibližně věděla do čeho jdu.

moje království. :D

V den výkonu, tedy 25. února, jsem přijela v půl osmé ráno na centrální příjem na Homolku, kde mě přijímal stejný pán jako v prosinci na kardiochirurgii. Hezká souhra náhod. Tak jsme si navzájem (v dobrém) řekli, že už se radši nikdy neuvidíme a byla jsem odeslána do 2. patra na antiarytmickou jednotku (AAJ).
Musela jsem samozřejmě být nalačno a tři dny před výkonem jsem také musela vysadit betablokátory.
Chvíli jsem čekala, než se uvolnilo lůžko a posléze mě sestřička uložila na pokoj (pokoj 2, postel u okna. :D, takovýhle blbosti si pamatuju... ). Pak se mnou sepsala nějaké papíry, dala mi andělíčka na sál, odebrala mi krev, dala do ruky kanylu, napojila mě na monitor a ponechala mě vlastnímu osudu, abych si přečetla souhlasy s analgosedací, s EFV a s implantací Revealu (implantabilní záznamník ekg). O tom Revealu jsem neměla ani páru, tak jsem koukala jak puk, ale stejně jsem to podepsala. Říkala jsem si, že to dělají pro moje dobro. :)


Času bylo dost, výkon jsem měla až odpoledne, takže jsem si v klidu hladověla a hladověla. Odpočítávala jsem každou minutu. Ještě se za mnou stavil doktor, který se mnou probral ty moje kolapsy. Někdy kolem půl druhé jsem se dostala na řadu. Vzala jsem si na sebe andílka a župan a šli jsme přes chodbu na katetrizační sál, kde jsem si lehla na stůl. Tam mi přilepili na hrudník elektrody, defibrilační elektrody, připoutali mě ke stolu, dali mi na hlavu slušivou zelenenou čepičku a začali mě dezinfikovat třísla a přikrývat sterilním prádlem. Taky mě začali tlumit práškama a šlo se na věc.

po výkonu s pískem na třísle

Tříslo mi znecitlivěl a začal hledat přístup do a. et v. femoralis (do stehenní tepny a žíly). Doktor se mnou trochu žertoval, jakou metodou to dělá, protože věděl, že studuju medicínu. I kvůli tomu jsem koukala na obrazovky, co zrovna katetrama v srdci dělají. Bylo to nepříjemné, jako minule. Ale žádná katastrofa. Klasickou metodou nic nevyvolal, tak mi dali isoprenalin, což je látka, která srdce stimuluje ještě víc. To bylo hodně nepříjemné, úplně mě polívalo horko a myslela jsem si, že mi srdce každou chvíli vyskočí z hrudníku. I přes všelijakou snahu ale žádnou tachyarytmii nevyvolal.
Pak začali vše připravovat na ten Reveal, ale nakonec se rozhodli, že se ještě poradí a dají mi vědět, co vymysleli.
Naložili mě tedy na vozík a dovezli zpátky na oddělení na postel. Vůbec nevím, jak dlouho to trvalo, byla jsem úplně mimo. Na třísle jsem samozřejmě měla kompresi a nemohla se pár hodin hýbat. Pila jsem z flaštičky pro děti. :P Taky mě to nějak bolelo, tak jsem požádala o něco na bolest.
Po výkonu za mnou přišel pan doktor se dál  vyptávat, jak jsem omdlívala, co jsem při tom cítila apod. Říkal, že se poradí ještě ráno na hlášení. Rozhodovat se měli mezi Revealem a ICD (defibrilátor).
Na večer za mnou přišel Martin mě trochu rozveselit, jsem moc ráda, že přišel, protože jinak bych se utloukla nudou.
Pak mi sundali kompresi a mohla jsem se najíst. Konečně JÍDLO! :D
Byla jsem celá polámaná a v noci jsem vůbec nemohla spát. Jedna věc byla ta, že paní vedle na posteli docela chrápala a druhá skutečnost byla taková, že monitory pořád hrály všema barvama a houkaly, takže to fakt nešlo.