Elektofyziologické vyšetření no. 2

EFV už jsem jednou podstoupila, bylo to před druhou operací srdce a bylo to ještě v Motole, takže jsem přibližně věděla do čeho jdu.

moje království. :D

V den výkonu, tedy 25. února, jsem přijela v půl osmé ráno na centrální příjem na Homolku, kde mě přijímal stejný pán jako v prosinci na kardiochirurgii. Hezká souhra náhod. Tak jsme si navzájem (v dobrém) řekli, že už se radši nikdy neuvidíme a byla jsem odeslána do 2. patra na antiarytmickou jednotku (AAJ).
Musela jsem samozřejmě být nalačno a tři dny před výkonem jsem také musela vysadit betablokátory.
Chvíli jsem čekala, než se uvolnilo lůžko a posléze mě sestřička uložila na pokoj (pokoj 2, postel u okna. :D, takovýhle blbosti si pamatuju... ). Pak se mnou sepsala nějaké papíry, dala mi andělíčka na sál, odebrala mi krev, dala do ruky kanylu, napojila mě na monitor a ponechala mě vlastnímu osudu, abych si přečetla souhlasy s analgosedací, s EFV a s implantací Revealu (implantabilní záznamník ekg). O tom Revealu jsem neměla ani páru, tak jsem koukala jak puk, ale stejně jsem to podepsala. Říkala jsem si, že to dělají pro moje dobro. :)


Času bylo dost, výkon jsem měla až odpoledne, takže jsem si v klidu hladověla a hladověla. Odpočítávala jsem každou minutu. Ještě se za mnou stavil doktor, který se mnou probral ty moje kolapsy. Někdy kolem půl druhé jsem se dostala na řadu. Vzala jsem si na sebe andílka a župan a šli jsme přes chodbu na katetrizační sál, kde jsem si lehla na stůl. Tam mi přilepili na hrudník elektrody, defibrilační elektrody, připoutali mě ke stolu, dali mi na hlavu slušivou zelenenou čepičku a začali mě dezinfikovat třísla a přikrývat sterilním prádlem. Taky mě začali tlumit práškama a šlo se na věc.

po výkonu s pískem na třísle

Tříslo mi znecitlivěl a začal hledat přístup do a. et v. femoralis (do stehenní tepny a žíly). Doktor se mnou trochu žertoval, jakou metodou to dělá, protože věděl, že studuju medicínu. I kvůli tomu jsem koukala na obrazovky, co zrovna katetrama v srdci dělají. Bylo to nepříjemné, jako minule. Ale žádná katastrofa. Klasickou metodou nic nevyvolal, tak mi dali isoprenalin, což je látka, která srdce stimuluje ještě víc. To bylo hodně nepříjemné, úplně mě polívalo horko a myslela jsem si, že mi srdce každou chvíli vyskočí z hrudníku. I přes všelijakou snahu ale žádnou tachyarytmii nevyvolal.
Pak začali vše připravovat na ten Reveal, ale nakonec se rozhodli, že se ještě poradí a dají mi vědět, co vymysleli.
Naložili mě tedy na vozík a dovezli zpátky na oddělení na postel. Vůbec nevím, jak dlouho to trvalo, byla jsem úplně mimo. Na třísle jsem samozřejmě měla kompresi a nemohla se pár hodin hýbat. Pila jsem z flaštičky pro děti. :P Taky mě to nějak bolelo, tak jsem požádala o něco na bolest.
Po výkonu za mnou přišel pan doktor se dál  vyptávat, jak jsem omdlívala, co jsem při tom cítila apod. Říkal, že se poradí ještě ráno na hlášení. Rozhodovat se měli mezi Revealem a ICD (defibrilátor).
Na večer za mnou přišel Martin mě trochu rozveselit, jsem moc ráda, že přišel, protože jinak bych se utloukla nudou.
Pak mi sundali kompresi a mohla jsem se najíst. Konečně JÍDLO! :D
Byla jsem celá polámaná a v noci jsem vůbec nemohla spát. Jedna věc byla ta, že paní vedle na posteli docela chrápala a druhá skutečnost byla taková, že monitory pořád hrály všema barvama a houkaly, takže to fakt nešlo.