Ranní chill |
Někdy kolem osmé přišel pan doktor mi říct, co se mnou bude. Říkal, že mi implantují dvoudutinový ICD, který bude fungovat, jak v případě tachyarytmie, kdy doručí výboj (defibrilace) a srdce srvoná, ale zároveň bude fungovat i jako kardiostimulátor. Ještě koukal, jak jsem moc hubená, jestli to nebude až vadit, protože ICD dávají pod klíční kost. Nakonec prý ok...
Takže další hladovka a čekání na obzoru. Jelikož tenhle výkon nebyl plánovaný, byla jsem na konci pořadníku na sál. Zatím jsem měla čas si přečíst souhlas s analgosedací a s implantací ICD. Taky jsem volala mamce a tátovi, aby věděli, co se mnou je a že mě dneska ještě nepustí domů.
Čas jsem vyplnila sprchou, facebookem, čtením souhlasů dokola a psaním si s kamarádama.
Písek ve slušivé zelené čepičce. :P |
Odpoledne si pro mě přišli, zas jsem byla v andílku a županu a šli jsme naproti, ale tentokrát na kardiostimulační sál, kde mě zdravili jak strarýho známýho a ptali se, co tam zas dělam.
moje jizva po operaci srdce + obvaz před ránu |
Během výkonu mi dali do srdce žilní cestou dvě elektrody - defibrilační do komory a stimulační do síně. Vytvořili podkožní kapsu pro ICD, vyvolali fibrilaci komor a nechali ICD, ať si s tím poradí samo. Díky, že jsem během tohohle všeho mohla nerušeně spát.
Probrala jsem se v pokoji na posteli a netušila, která bije. :D Vždycky jsem taková zmatená... Docela mě to bolelo, takže jsem zas požádala o něco na bolest. Měla jsem jakousi oteklou, necitlivou, ale bolavou levou část hrudníku. Na tom velký obvaz a pak také pytlík s pískem.
Nesměla jsem asi 4 hodiny vstávat, popravdě se mi ani nechtělo. Spala jsem, chvílemi mi přišli změřit tlak, nebo saturaci a zase odešli.
Dostala jsem jídlo!! A pak mi někdy taky sundali ten písek a pustili mě na záchod.
Chill v posteli na kapačce s lékama proti bolesti |
Péťa natěšená na večeři! :D |
Kdybych to měla nějak shrnout, tak jsem ráda, že mi ICD dali, bude moje srdce, tedy srdeční rytmus hlídat nepřetržitě a v případě potřeby ho ukočíruje.
Co se týče implantace, tak pro mě to bylo ze dne na den. Nevěděla jsem o tom, možná to je lepší, ale na Homolce jsou profíci a nemám problém jim svěřit svoje vlastní zdraví a svoje srdce. Rána mě pak bolela, ale to se nedá nic dělat.
Žádné komentáře:
Okomentovat