Katetrizační ablace

Původně mi bylo řečeno, že na sál půjdu ve dvanáct. Bylo však už po dvanácté a nikdo nikde.Někdy po jedné si pro mě přišli, že se teda jde na věc. Takže jsem si to projela od koronárky k sálům na posteli s pípajícím monitorem za pohledu babiček a dědečků čekající na chodbě na vyšetření. Tradá!
Přijeli jsme na sál, kde jsem si přelezla na stůl, oblepili mě dalšími elektrodami, napojili na kapačku, nějak přenastavili ICD (pravděpodobně vypnuli všechny funkce) a překryli sterilním prádlem. Snažila jsem se natahovat, abych viděla na obrazovky, bohužel marně. :( Taková show probíhala a já to neviděla. :/
Opíchli mi lokálním anestetikem nejdřív pravé tříslo a zavedli katetry a pak se rozhodli i pro levé. Začali s elektofyziologickým vyšetřením, kdy se snažili katetry v srdci vyvolat arytmii, taky do mě napumpovali isoprenalin, aby se ty arytmie vyvolávaly líp. Když bylo třeba, tak mi pan doktor přidal do třísel lokální anestetikum... Bylo to nepříjemný, ale tahle část se dala v pohodě přečkat.
Když zjistili, co potřebovali, tak začali se samotnou ablací, přidali nějaký trochu tlustší katetry a šlo se na věc. Nevím, jak dlouho jaká část trvala, ale ta samotná ablace trvala věčnost, už mě z toho bolel každý sval. Taky mapovali, kudy prochází nerv inervující bránici, aby ho nepoškodili. Takže mi stimulovali půlku bránice, přirovnala bych to ke hodně silný škytavce, která pak už bolela. Co se týče pálení toho místa, kde ta arytmie vznikala, asi to bylo v části, kde to trochu víc bolí. Bolest se mi propagovala dozadu do pravé lopatky a na přední stěnu hrudníku, až mi museli dát opiáty proti bolesti, protože jsem jim prý do toho moc dýchala a nezajistili by, že to pálí na tom správném místě. Pak už to všechno bylo snesitelnější, protože jsem měla totálně vymyto. :D
Když dokončili pálení, tak se ještě ujistili, že arytmie nejde vyvolat a nešla, takže úspěch! Pomalu tedy vyndali katetry, odrouškovali mě, odlepili elektrody, pak mi vyndali zavaděče z třísel a třísla déle mačkali, aby zastavili krvácení. Třísla mi následně zalepili, pak jsem se už mohla přesunout na vozík a jela jsem na antiarytmickou jednotku.

Už pár minut po tom, co jsem přijela na oddělení (antiarytmická jednotka), mě začaly bolet záda a třísla... Doktorka mi řekla, že to je normální, ale nakonec se smilovala a dala mi něco na bolest. Jelikož jsem byla dlouho na sále a předtím jsem byla dlouho hladovějící, měla jsem megahlad, naštěstí se podávalo vcelku normální jídlo. Nevíte, jak super jsou polohovatelné postele, zádový díl vám můžou po katetrizaci z třísla naklonit jen o 30 stupňů a aby se vám lépe jedlo, nakloní vás ještě jako celek. Co se týče pití, dostanete dětské hrnečky s pítkem.
Noc byla vcelku náročná, měla jsem mít bandáže na tříslech 8 hodin po skončení katetrizace, takže jsem byla ráda, když mi je někdy ve 3 nebo 4 ráno odstranili a já si mohla sednout a normálně se napít. Nějak jsem to přečkala do rána, kdy jsme dostali snídani a mě pak čekalo se projít, abych jim ukázala, že můžu domů. Jedno tříslo jsem měla celkem v pohodě, ale druhé celkem bolelo i při chůzi. Dopoledne jsem dostala propouštěcí papíry a mohla jsem jet domů. Kontrolu mi naplánovali na měsíc od ablace.

Story pokračuje...

V nemocnici se moc dobře nespí, postel je krátká, svítí vám pořád to disco za hlavou, pořád si dáváte pozor, aby elektrody zůstaly připojené,...
Ráno začalo tím, že ze mě vypumpovali další zkumavky krve, jakože předoperační vyšetření. Když jsem se ptala, na co teda půjdu, tak chtěli udělat katetrizaci a podle toho se uvidí, případně by teda udělali výměnu té elektrody.

Ještě že ty postele umím ovládat. :D

Tradá, bylo mi také dovoleno jít do sprchy. Docela jsem se divila, že mi nechali ekg. Asi protokol... Každopádně bylo dost divný se sprchovat s těmi kabely. U Holtera pořád, že se to nemá vůbec namočit, a tohle úplný opak. :D

Dopoledne jsem se projela do sedmého patra na ECHO za doprovodu dvou super sestřiček (všechny sestřičky na koronárce byly úplně zlaté) zase na monitoru, takže když jsme jeli po chodbě, tak na mě koukali všichni, že to pípá. Péťa exhibicionistka se zase projevila... Paní docentka se mě ptala, co to zase provádím, říkám, že nic, že za to nemůžu. Člověk jde a najednou nejde a válí se na zemi. Udělala mi klasické ECHO a říkala, že se ta pulmonální chlopeň někdy bude muset nahradit, ale není to nic akutního, ještě tomu dáme nějaký čas.

Tak jsem se svezla zpátky na koronárku a začali mě chystat na katetrizaci, pan doktor "Gibbs" si ještě hrál s programerem a říkal mi, že mi asi vzniká nějaká síňová tachykardie, která v komorách vyvolává flutter komor a následně to přechází do komorové fibrilace, ale že to musí katetrizačně ověřit a jestli to půjde, tak by udělal rovnou katetrizační ablaci.

Hadiček nikdy neni dost!

Před zákrokem jsem teda ještě dostala cévku, protože při výkonu se leží i několik hodin a je nutné, aby se při tom pacient nehýbal. Na druhou stranu se člověk nemusí zvedat a chodit na záchod, takže to má i velký plus.

Nechali mě hladovět i před dobu oběda a na řadu jsem šla až odpoledne. To nejlepší na konec! :D Ještě mi dali podepsat kupu souhlasů, protože moc nevěděli, na co teda jako jdu, alespoň jsem měla nějaký čtení, když mi mamka ten memorix odvezla domů...

Co dál?

Za mnou je pořádné disco na monitoru

Nechali si mě v nemocnici, mít 3 výboje za sebou prý není normální. Protože byla antiarytmická jednotka zaplněná do posledního místa, ubytovali mě na koronární jednotce. Napojili mě na monitor, odebrali 3 hektolitry krve, zavedli kanylu a změřili teplotu, přičemž zjistili, že mam horečku. Fajne, hned měli podezření na infekční endokarditidu a mně se hlavou honilo, co by se dělo, kdyby to byla pravda.

Mezitím přišla paní z příjmu, aby se mnou vyplnila příjmové papíry, mimo jiné se mě i ptali, jestli potřebuju kaplana. :D Pokaždé se na to ptají a pokaždé jim říkám totéž.
Dopoledne nekončilo, doktorka mě vyšetřila, ptala se mě, jak se mi daří. Moje odpověď, že dobře a že bych klidně mohla jít domů, ji asi trochu zaskočila, ale jakmile jsem se měla zvednout z postele, tak se moje výpověď otočila a já radši zůstala na lůžku. Vyšetřila mě taky echograficky a prý špatná pulmonální chlopeň, čili žádná novinka. Říkala taky něco o jícnovém ECHO, ale to by bylo když tak druhý den, protože na to musí být vyšetřovaný nalačno, ne teda, že bych už od rána nehladověla.

Když člověka přepadne nuda

Výsledky krve naštěstí neukázaly žádnou infekci a přišlo na řadu hraní si s programerem a mým ICD. Pan doktor zjistil, že mám porušenou izolaci na jedné z elektrod a procházel dál nahrané epizody. Plánem bylo jít v pátek na sál a poškozenou elektrodu nahradit novou a možná v budoucnu nějaká katetrizační ablace, ale jistí si tím úplně nebyli.
Pan doktor byl ale sympaťák, připomínal mi Gibbse z NCIS. :D Mít šikovného a pohledného doktora je double win!

Z vyšetření a celkových výsledků se zatím moc nevědělo a bylo jasné, že si mě tam budou chtít ještě nějakou dobu nechat, tak jsem zaúkolovala mamku, aby mi přinesla nějaké věci, neb jsem s sebou měla jen osobní věci, šaty, baleríny a Memorix anatomie. :D

Kolapsové stavy

Mít implantovaný defibrilátor má řadu nevýhod, ale má sakra jednu velkou výhodu. Může vás přivést zase zpátky k životu. Zachránit vás před náhlou srdeční smrtí, což je přesně důvod, proč ho nemocní dostávají...
 

1. kolaps

Během posledních pár týdnů mi ICD zachránilo život hned dvakrát. Prvně to bylo koncem května, kdy jsem se připravovala na taneční soutěž. Na jednom z tréninků jsem zkolabovala, nevěděla jsem však proč, proto mě kamarádka z tancování doprovodila na Homolku, kde mi řekli, že jsem měla fibrilaci komor, kterou ICD detekoval a výbojem fibrilaci zrušil. Snažila jsem se ze situace rychle oklepat a moc o tom nepřemýšlet.










Trochu z blbosti a tvrdohlavosti jsem šla pár dní na to na taneční soutěž a jeden z tanců jsem dokonce vyhrála.

soutěž v Praze

Necelý týden zpátky se se kolapsová situace zopakovala, temtokrát ale nikoliv během fyzické aktivity. Chtěla jsem jet na zkoušku, na kterou jsem už nedojela. Hned na Veleslavíně jsem sebou sekla. Zase jsem měla pocit, že si musim sednou, jinak sebou švihnu. Pak chvíli nic nevím, pamatuju si jeden výboj a pak bylo bezvědomí. Přihlížející mi zavolali sanitku. Na Homolku jsem sanitkou nikdy nejela. Všechno je jednou poprvé.

V kardiostumulační ambulanci mi načetli ICD a zjistili, že jsem měla zase fibrilaci komor ukončenou až třetím výbojem. Au. Hned bylo jasné, že na soutěž do Mnichova o víkendu nepojedu... :(