pátek 28. prosince 2018

Katetrizační ablace

Původně mi bylo řečeno, že na sál půjdu ve dvanáct. Bylo však už po dvanácté a nikdo nikde.Někdy po jedné si pro mě přišli, že se teda jde na věc. Takže jsem si to projela od koronárky k sálům na posteli s pípajícím monitorem za pohledu babiček a dědečků čekající na chodbě na vyšetření. Tradá!
Přijeli jsme na sál, kde jsem si přelezla na stůl, oblepili mě dalšími elektrodami, napojili na kapačku, nějak přenastavili ICD (pravděpodobně vypnuli všechny funkce) a překryli sterilním prádlem. Snažila jsem se natahovat, abych viděla na obrazovky, bohužel marně. :( Taková show probíhala a já to neviděla. :/
Opíchli mi lokálním anestetikem nejdřív pravé tříslo a zavedli katetry a pak se rozhodli i pro levé. Začali s elektofyziologickým vyšetřením, kdy se snažili katetry v srdci vyvolat arytmii, taky do mě napumpovali isoprenalin, aby se ty arytmie vyvolávaly líp. Když bylo třeba, tak mi pan doktor přidal do třísel lokální anestetikum... Bylo to nepříjemný, ale tahle část se dala v pohodě přečkat.
Když zjistili, co potřebovali, tak začali se samotnou ablací, přidali nějaký trochu tlustší katetry a šlo se na věc. Nevím, jak dlouho jaká část trvala, ale ta samotná ablace trvala věčnost, už mě z toho bolel každý sval. Taky mapovali, kudy prochází nerv inervující bránici, aby ho nepoškodili. Takže mi stimulovali půlku bránice, přirovnala bych to ke hodně silný škytavce, která pak už bolela. Co se týče pálení toho místa, kde ta arytmie vznikala, asi to bylo v části, kde to trochu víc bolí. Bolest se mi propagovala dozadu do pravé lopatky a na přední stěnu hrudníku, až mi museli dát opiáty proti bolesti, protože jsem jim prý do toho moc dýchala a nezajistili by, že to pálí na tom správném místě. Pak už to všechno bylo snesitelnější, protože jsem měla totálně vymyto. :D
Když dokončili pálení, tak se ještě ujistili, že arytmie nejde vyvolat a nešla, takže úspěch! Pomalu tedy vyndali katetry, odrouškovali mě, odlepili elektrody, pak mi vyndali zavaděče z třísel a třísla déle mačkali, aby zastavili krvácení. Třísla mi následně zalepili, pak jsem se už mohla přesunout na vozík a jela jsem na antiarytmickou jednotku.



Už pár minut po tom, co jsem přijela na oddělení (antiarytmická jednotka), mě začaly bolet záda a třísla... Doktorka mi řekla, že to je normální, ale nakonec se smilovala a dala mi něco na bolest. Jelikož jsem byla dlouho na sále a předtím jsem byla dlouho hladovějící, měla jsem megahlad, naštěstí se podávalo vcelku normální jídlo. Nevíte, jak super jsou polohovatelné postele, zádový díl vám můžou po katetrizaci z třísla naklonit jen o 30 stupňů a aby se vám lépe jedlo, nakloní vás ještě jako celek. Co se týče pití, dostanete dětské hrnečky s pítkem.
Noc byla vcelku náročná, měla jsem mít bandáže na tříslech 8 hodin po skončení katetrizace, takže jsem byla ráda, když mi je někdy ve 3 nebo 4 ráno odstranili a já si mohla sednout a normálně se napít. Nějak jsem to přečkala do rána, kdy jsme dostali snídani a mě pak čekalo se projít, abych jim ukázala, že můžu domů. Jedno tříslo jsem měla celkem v pohodě, ale druhé celkem bolelo i při chůzi. Dopoledne jsem dostala propouštěcí papíry a mohla jsem jet domů. Kontrolu mi naplánovali na měsíc od ablace.

Žádné komentáře:

Okomentovat