Operace a nultý pooperační den

V den operace mě vzbudili asi v 6 hodin ráno. Před operací bylo nutné se ještě umýt nějakým antibakteriálním mýdlem a oholit třísla kvůli mimotělnímu oběhu, který se u reoperací zavádějí skrz tříslo, aby při rozříznutí hrudní kosti nerozřízli i srdce, což by znamenalo okamžitou smrt. Pak jsem se převlékla do andílka a zůstala v čistotě na posteli. Ještě jsem dostala premedikaci, abych jím třeba z rozrušení nechtěla utéct oknem... Pak jsem čekala a čekala. Asi kolem sedmé si pro mě přijel zřízenec a jelo se na sál. To si pamatuju velká světla, zelené kachličky :D a anesteziologa, který se mě ptal, jestli mi není zima. Taky mi napíchávali nějaké kanyly a pak už jsem spala...

JPRP Homolka - ilustrační obrázek

Operace trvala nějakých 5-6 hodin. Při ní se měnila pulmonální chlopeň za biologickou náhradu a dělala se rekonstrukce výtokového traktu pravé komory. Probudila jsem se někdy ve čtyři odpoledne na jednotce pooperační a resuscitační péče a moje první myšlenka byla: "Jsem naživu!" Měla jsem tou dobou ale ještě rourku v krku. Bylo to nepříjemné, ale snažili se ji rychle vyndat, což mě trochu dráždilo ke kašli, ale nebylo to až tak strašné, jak jsem si myslela, že to bude. Pak mi dávali těžkou masku na roztáhnutí plic, po pravdě jsem myslela, že se udusím, ale pokaždé to bylo snesitelnější než předtím. Po narkóze jsem se necítila moc dobře, a tak se mi trochu zvednul kufr. Znesvětila jsem si maličko hrudní pás, který pak měl na sobě zelené skvrny...To odpoledne se o mě starala sestřička Hanka. Na noční jsem měla sestřičku Elišku. S nocí mám spojené první mytí, které bylo relativně kruté. Nutili mě totiž se přetáčet z boku na bok, což i při podávání morfinu bylo bolestivé, ale alespoň mi dali andílka, takže jsem nebyla přikrytá jenom prostěradlem.