Začátkem srpna jsem měla napsanou kontrolu na kardiologii na Proseku! V něčem to ale bylo jiné, jako kdyby se něco mezitím událo. Vždycky jsem na kontrolu šla vcelku dobře naladěná, brala jsem to tak, jako kdyby se nic nedělo. Najednou to bylo ale všechno jinak, byla jsem celá nervózní, jak to ECHO dopadne.
 |
| tentokrát jenom 2 zkumavky |
Týden před kontrolou jsem měla jít na odběry krve, nějak jsem to spletla a šla jsem den předem. Ale naštěstí výsledky už měli druhý den. Klasicky zase nalačno, dát žádanku, kartičku, počkat na vyzvání a jít dovnitř. Sestřička se mě zase ptala, jestli se nebojím, pak uviděla mou jizvu a zvolala, že už jsem asi zvyklá... No, když to říká,... Za odměnu jsem si koupila meruňky a šla domů.
Druhý den jsem šla na kontrolu a hned jak jsem přišla, tak jsem dostala čočku, že mam chodit o 15 minut dřív, než mám napsaný na kartičce, protože ještě musí stihnout před kontrolou natočit EKG. Pěkný....
Tak jdu na ekg, vychrlim svoji výšku a váhu, sestřička změří tlak a běžim za paní doktorkou. Až u ní jsem se od příchodu zastavila a mohla se trochu nadechnout. Následuje klasická konverzace, jak mi je, kolik pater vyjdu bez zastavení, jestli sportuju, co beru za prášky, jak často mam arytmie, jestli nebyl výboj z ICD a následně dostanu další zlý pohled kvůli tomu, že jsem nepřinesla zprávu z kontroly z kardiostimulační poradny... Jediné, co se z toho dá vyčíst je ale počet epizod.
Takže tady to je, prostě čísla,... Po dlouhé rozpravě se konečně šlo na ECHO, juch! Teda až na ten gel, který je pak všude. Pravá komora - lehce větší, biologická chlopeň v pozici pulmonální chlopně - protékáme a nedomykáme zhruba na 2.-3. stupeň (4. stupeň je ten nejvyšší a nejhorší) a taky chlopeň začíná kalcifikovat a zvětšují se tlakové gradienty. A to jsem 4 roky po operaci, celkem brzo na degenerativní změny, ne?
Mírné zhoršení, prý nemám na další kontrole čekat nic nového. Uvidíme se zas za půl roku s EKG Holterem před Vánoci. Nic lepšího si člověk nemůže přát (špetka ironie).
Ahoj,
OdpovědětVymazatjá jsem nějaká Julie z Českého Krumlova 25 let a mám hned několik vrozených srdečních vad. Mám za sebou šest operací a mnoho dalších před sebou. Od 23, kdy mi dávali mechanickou chlopeň, se paradoxně můj stav zhoršil. Před operací jsem se sice necítila nejlépe, ale ještě dva dny před ní jsem absolvovala skvělé lezení po Tatrách :). Poslední zhruba dva roky se pořád objevují další a další komplikace a momentálně jsem na tom psychicky tak špatně, že pomalu nerozeznám, jestli se zastavuji po pěti metrech kvůli zadýchávání, nebo kvůli depresi. Před dvěma měsíci mi na Homolce dělali kvůli životně ohrožujícím arytmiím, radio-frekvenční ablaci. Bláhově jsem se domnívala, že max. do týdne budu zase doma. Jaké nemilé překvapení mě čekalo po probuzení. Bylo mi hrozně a nade mnou se sklánělo deset ustaraných hlav. Doktoři do mě něco píchali a museli mi zavést nový katetr do třísla. Týden jsem byla tak unavená a malátná, že si nic nepamatuji. Pak jsem se dozvěděla, že kvůli dlouhé narkóze (8hod) jsem měla multiorgánové selhání a kardiální šok. No, zhruba měsíc jsem tam ležela jak píchlé prase a když přišel někdo z rodiny, což bylo skoro denně, šourala jsem se po chodbě s luxusní kabelkou značky MOČ a vystrkovala svou ohavnou zadnici jako pravý andílek. Tyto romantické pochůzky jsem absolvovala i se svým přítelem, kterého obdivuji za jeho trpělivost a pomoc. Bez něho a bez skvělé rodiny, která se o mě stará, bych to těžko zvládala. Takže tvůj dopis mamince je přesným vyznáním toho, co pro tebe i mně znamená. Bohužel ani po odjezdu z Homolky domů, mi nebylo dopřánu klidu. Týden jsem měla vždycky večer teploty kolem 40. Ale vzhledem ke své averzi k nemocnicím jsem se zuby nehty bránila volat do nemocnice. No nakonec nebylo úniku a já skončila v českokrumlovském špitálu. Pak jsem pendlovala mezi Prahou a Krumlovem jako horký brambor, několikrát mi dělali sono břicha (mé oblíbené vyšetření) a po nějaké době jsem byla konečně doma. Aby to bylo vtipné, tak před měsícem do mě narazil velký pes a místo aktivní rekonvalescence v podobě procházek, jogy a plavání, jsem úpěla dva týdny na Záhorovo loži. Nemám ráda lidi, kteří si stěžují, ale já už asi jinak nemůžu. Nějak se mi všechno zhroutilo. Kvůli hospitalizaci jsem nestihla ani náhradní termín zkoušek na magistra a teď jsem jen trapnej bakalář čerstvě na pracáku, kterého tryskem předbíhají všechny babky o holích. Pořád hledám práci, ale za týden jedu na vyšetření do Prahy a čeká mě zase další katetrizace, takže vůbec nevím, jestli si to můžu dovolit. Nehledě na to, že jsem promodralá jak umrlec a zadýchávám se po pár metrech. Asi bych na dětičky nedělala dobrý dojem. Vystudovala jsem výtvarnou výchovu na pedáku a taky se potýkám s nevhodností této práce, kvůli infekčnímu prostředí. Ale kurňa nebudeme jako ty ženské na nemocničních pokojích, které mluví jen o chorobách a ordinaci v růžovce:). Promiň, jestli tě mé tlachání unavuje. Vlastně jsme ti chtěla jen poděkovat za to, že ses podělila o své zkušenosti a ukázala, že se dá i slušně sportovat. Kdybys náhodou měla náladu a čas, tak mi prosím napiš, ráda bych měla další kamarádku.
email: julie.kamenska@seznam.cz
Tak ať se Ti vede...a pokračuj v tom hrozně náročném, ale smysluplném studiu!
Julie
Ahoj, děkuju za blok! Mě je 32, mám cukrovku od svých 10let, jsem bohužel už zase single (přitahuju exoty :)
OdpovědětVymazatno a abych se nenudila, tak se objevila arytmie - asi komorová tachykardie, čekám na vyšetření v IKEM a je prý možné, že mě čeká ta ablace, upřímně dost mě to děsí!!! takže je super mít možnosti si přečíst příběh člověka, který vším tím už prošel a prochází!
Předně hlavně at se nic nezhoršuje! A držím palce i na školu!!!
Pokud budeš chtít, tak mi napiš na 20notes@seznam.cz
Díky Iveta
Ahoj. Pripravujeme projekt pre kardio-mládež zo SR a ČR (mládežnícka výmena), bližšie info pošlem na email, prosím o kontaktovanie: majenka@gmail.com. Dík. Maja z Bratislavy
OdpovědětVymazat