Jsou situace, kdy se vám změní priority a pohled na určité skutečnosti. Myslím, že tím bleskem, který mě hodně změnil, byla celá situace v září 2012. Pro mě asi nejemotivnější období, kdy jsem ve spoustě věcech byla odkázaná sama na sebe, nebo na pomoc pro mě cizích lidí. Měla jsem hodně času přemýšlet o tom, co je pro mě důležité a co nikoliv.
Kdybyste se mě v srpnu 2012 zeptali, čeho se bojím nejvíc, byla bych odpověděla, že operace, jestli přežiju a pooperační bolesti. Pokud bych ale dostala stejnou otázku teď, moje odpoveď by byla odlišná. Dneska je pro mě nejdůležitější rodina a nejbližší přátelé, bojím se, aby se jim něco nestalo. Bez rodiny a bez přátel by život nebyl životem a jejich zdraví a zdar je pro mě nejcennější. Nevím, co bych bez nich v životě dělala...
Také se nabízí otázka, jestli se bojím o vlastní zdraví. Ten, kdo čte můj blog, ví, že jsem si prošla spoustou operací a také je zřejmé, že mě v životě ještě hodně operací (co se týkají mé vrozené srdeční vady) čeká. Vím to, žiji s tom myšlenkou, ale nemá smysl se tím stresovat, protože nikdy člověk neví, co přijde a jak se to bude vyvíjet. Až něco přijde, začnu na to připravovat rodinu, do tý doby můžu lézt po horách, tancovat a dělat, co zvládnu. Vím, že mě čeká minimálně jedna (ale asi víc) operací přes hrudní kost, dále výměny ICD, protože v tom jednou průměrně za 7 let dojde baterka, musím si hlídat prevenci infekční endokarditidy, ale což, doktoři to pořádně kontrolují, tak jim budu nadále věřit.
Jak dáváme auto k automechanikovi, tak já své tělo v čele se srdcem dávám k péči na kardiologii a občas je potřeba údržba, ale čas mezi jednotlivými údržbami je pěkný.
Život není o tom se neustále bát a strachovat se o budoucnost, žijeme tady a teď, tak žádné výmluvy a dělejte, co chcete! :)
pozdrav z Kleiner Gjaidstein 2735 mnm |
Žádné komentáře:
Okomentovat