Zařazení do normálního života

V nemocnici jsem byla týden, v lázních měsíc, domů jsem tedy dorazila až 5. pooperační týden. Bohužel se mi vrátily extrasystoly (=druh arytmie), ale díkybohu nebyly tam časté. Z návratu domů jsem byla hodně nadšená a z toho nadšení pak trochu vyčerpaná...
Druhý den jsem suverénně jela do školy - autobusem. Nějaká paní chtěla pomoct s kočárkem do busu, požádala mě a pak jsem si uvědomila, že ještě nemůžu, tak pak na mě divně koukala, že jako jsem po operaci... Lepší je ale neriskovat a ještě netahat nic těžkého. Ve škole mě všichni přivítali, byli překvapení, že už tam jsem. Zůstala jsem na chvíli a pak hned jela domů, byla jsem unavená.
Další dny jsem chodila do školy tak 2 krát týdně maximálně. Chtěla jsem začít pomalu a přidávat si školu po malých částech, abych nebyla moc vyčerpaná.
Koncem října jsem šla ještě na kontrolu do nemocnice Na Homolku. Udělali ECHO, které dopadlo dobře. Jenom se  jim nelíbily ty extrasystoly a dali mi draslík, protože to prý mohlo být z nedostatku draslíku v krvi.
Začátkem listopadu jsem do školy začala chodit více, prakticky každý den. Hrudní kost ještě trochu bolela, ale bylo to přijatelné. Jizvu je třeba také masírovat. Masáž jsem prováděla již od druhého až třetího týdne po operaci, kdy už rána byla zatáhnutá a bez strupů. Masíruje se pomocí sádla či měsíčkové masti, aby jizva neměla tendenci přirůstat do podkoží...Jizva bude dlouho červená - teď jsem momentálně 3,5 měsíce po operaci a ještě je trochu červená. Dokud nezbělá, je nutné ji chránit před sluníčkem, aby nezpigmentovala.
V prosinci jsem začala zase chodit na tréninky irských tanců, které jsou náročné, ale je třeba pomalu srdce a tělo zatěžovat.
Hezký vánoční čas!

Operace a rekonvalescence - rady

Do nemocnice si toho moc neberte, většinu času strávíte na pooperačním a na JIPce, tudíž vám dají jen hygienické potřeby a třeba knížku. Mně na JIPce ještě povolili mobil, takže ten taky. K mobilu nezapomeňte nabíječku a sluchátka, né každý chce slyšet, co zrovna posloucháte za muziku. Samozřejmostí jsou pak hygienické potřeby. Dobrým kamarádem mi byl suchý šampon. Člověk se týden po operaci nemůže klasicky mýt a umýt si vlasy pak nepřipadá v úvahu. Také se hodil ručník, župan a pantofle. (= klasická nemocniční výbava :D)
Pro zimomřivce se také hodí tlustší ponožky. Po operaci jsem měla hodně rozkolísanou teplotu. Jednou mi byla zima, podruhé zase strašné vedro.
Dlouhovlasci by zase neměli zapomenout na hřeben a gumičky do vlasů. Osobně jsem vlasy pořád měla v culíku nebo smotané do drdolu. Je to celkem praktické, protože se vám pak nikde neplácají - při "mytí", při jídle, nikde.
Po tom, co opustíte nemocnici směr domů či lázně se taky bude hodit pár rad. Z nemocnice dostanete zajisté nějaké doporučené postupy. Nezvedat ruce nad ramena, nezdvihat předměty těžší 5 kg, hodně pít, brát správně léky,... Určitě se toho držte, nechcete se přece vracet do nemocnice, aby vám např. při zvedání dítěte praskly drátěné stehy a vy museli na opětovné sdrátování hrudní kosti.
Pro dívky/ ženy doporučuju se předem zásobit párem sportovních podprsenek bez kostic. Kostice a košíčky docela tlačí, takže pro váš komfort je lepší sportovní podprsenka.
Všeobecně všem bych poradila mít mikiny se zipem, protože ustavičné přetahování oblečení přes hlavu, kdy přece jenom ty ruce musíte zvednout, docela i bolí. Oblečení by mělo být pohodlné, vhodné k odpočinku. I v lázních se dá pořád chodit v teplákách, je to příjemnější a nemusíte se ustavičně převlékat do sportovního, když jdete "odjet pár metrů na kolo".
Důležitý je také spánek. Spěte dlouho, ale ne moc dlouho. Nějakých 9 hodin spánku by mělo stačit. Odpoledne je dobré v prvních týdnech se natáhnout. Mám na mysli spíše odpočívání při TV či knížce, odpolední spánek by vám naboural cyklus a večer byste šli spát pozdě. Ze začátku je ještě přijatelné se odpoledne trochu prospat, ale časem by se toho člověk měl zbavit.
Dobré je také trochu tělo rozhýbávat, aby si zase zvyklo na běžnou denní činnost. Nejlepší je chození. Není až tak energeticky náročné a srdce při tom nedostává až moc zabrat.
Rekonvalescence trvá dlouho, neklesejte ale na mysli, chce to především čas, aby se všechno zahojilo. Pokud se chystáte na operaci, hodně štestí! V případě, že vás nic takového nečeká, nekuřte a hlídejte si cholesterol, aby vás např. po infarktu myokardu nečekala podobná operace... :)

Lázně Poděbrady - souhrn

můj rozpis procedur

volný čas jsem také vyplňovala učením

V lázních jsem byla od 11. 9. do 8.10. (4 týdny celkem), konkrétně jsem obývala pokoj v hotelu G-Rex. Znova bych po operaci srdce (která mě v budoucnu ještě určitě čeká) do lázní asi nešla. Teď když vím, co bych měla během rehabilitace dělat, byt to mohla i dělat doma.
Jako mladý člověk jsem se v lázních jednoduše nudila. Jsou tam povětšinou starší lidé, takže s nimi jsem společnou řeč moc nenašla. Dopoledne a odpoledne do tří hodin jsou procerury, ale pak člověk neví, co by měl vykonávat ve svém volném čase. Je pravda, že ze začátku jsem byla ráda, když jsem si mohla odpoledne odpočinout, ale jak jsem získávala víc a víc energie, tak jsem odpoledne nepotřebovala si zdřímnout a bylo potřeba něčím vyplnit volno. Pokud můžete, vezměte si s sebou notebook, wi-fi byla v prvním patře a hojně jsem ji spolu s dalšími využívala. Také se hodí knihy, časopisy a mp3ka. Když je dobré počasí, také je hezké se projít, ale věřte, že za 2 týdny budete mít Poděbrady tak prozkoumané, že se vám nebude chtít nikam chodit - maximálně do Albertu a zpátky...

ergometr alias kolo

Co se týče procedur, tak ty se hodně odvíjejí od zdravotního stavu. První dva týdny jsou z mokrých procedur jen vířivé koupele horních a dolních končetin, aby se nenamočila jizva. Dále je chodí na inhalace vincentky, skupinový tělocvik, ''na kolo'', masáže zad, biolampu na jizvy, v případě bolestí zad elektroléčbu na záda - tzv. diadynamik. Ve třetím a čtvrtém týdnu lze již přidat uhličité, perličkové a jiné koupele, podvodní masáž,... Po koupeli následuje vždycky zábal do deky. Radím vám, využijte toho, tělo hezky regeneruje a doopravdy si odpočinete (mně se podařilo i jednou usnout :D). Sice mi vadilo se pořád na koupele svlékat, protože jsem většinou na sobě měla tílko, přes něj hrudní pás, který jsem nosila celý pobyt v lázních (měla jsem pocit bezpečí, kdyby do mě někdo vrazil, tak jsem se nebála, že by drátěné stehy ve sternu praskly) a pak tričko a mikinu, ale výsledný dobrý pocit z masáže za to stál.

inhalace vincentky

Ještě bych chtěla zmínit systém kontrol a jednoho doktora. Každý týden člověk chodí na kontrolu ke svému lázeňskému doktorovi. Předtím se vždy točí ekg na sesterně. Tam bývala pokaždé strašně dlouhá fronta. Jeden jde kvůli léků, druhý kvůli měření tlaku a takhle se tam sejde třeba i  10 lidí najednou.
Osobně jsem chodila na kontroly k p. dr. Zeleňákovi. Pán je Slovák, to mě zarazilo jako první. Občas jsem mu moc nerozuměla. Na bolest zad mi dal prášky jenom na 5 dní, víc nic. Bolelo to hodně, hlavně při lehání, které bylo hodně nepohodlné. Jestli pojedete do lázní, vezměte si s sebou ještě jeden polštář. První dny bez polohovací postele jsou vražedné - hlavně pro záda, ale i pro hrudník.
Za zmínku ještě stojí lázeňská strava, respektive diety. Vše bylo totálně neslané, pořád jsme měli brambory a  pořád do nás cpali nějakou rybí pomazánku. Nejlepší byly z jídel snídaně, můžete si vzít müsli s jogurtem, pečivo se sýrem/ salámem a nebo třeba pečivo s marmeládou.
Kdybych měla pobyt zhodnotit, tak mi nepřipadal až tak špatný, ale tak úžasné to také nebylo. Doporučila bych to hlavně lidem, kteří by se doma báli po operaci cokoliv dělat, nepostarali by se o sebe a nedokázali si např. uvařit.

Úterý, cesta do lázní Poděbrady a pobyt v Centru časné rehabilitace

V úterý (11.9) se mi navzdory špatné rodinné události spalo dobře. Jen mi vadila pořád to telemetrické ekg, respektive ta krabička. Pořád se mi převažovala při spaní z pravé strany na levou. Avšak jsem byla ráda, že už nikoho nemusím volat, když jsem potřebovala na WC.
Ráno mi změřili teplotu a tlak, dali léky a  byla snídaně. Potom ke mě přišel doktor se podívat na jizvy a rozhodl, že už se může sundat velká náplast z velké jizvy a vyndat stehy po drenech. Taky mi pomazali jizvu čímsi, co ji zatím mělo chránit. Dále jsem si dobalila, dali mi překladovou zprávu a různý kartičky o chlopni a mohla jsem se obléknout... Poprvé po týdnu jsem na sobě měla normální oblečení!
V čekacím salónku na odvoz jsem se dala do řeči s jedním pánem, který měl také operaci srdce, ale kvůli bakteriálnímu onemocnění, posléze jsem toho litovala, protože si pořád stěžoval a říkal, že bude žalovat zubařku,jelikož to má kvůli ní...

CČR

Po pocitově dlouhém čekání mě konečně naložili do sanitky a jelo se směr Poděbrady. Posadil mě na sedadlo, kde člověk nemusel být připoutaný přes hrudník a docela jsem to ocenila. Také bych chtěla poděkovat řidiči, že to nevzal přímo po hradecké, kde by mě bolel každý výmol, kterých je tam jak máku. První vykládal mě v Poděbradech. První den jsem strávila v tzv. Centru časné rehabilitace (lidově na jipce). Popravdě mi tam byla strašná zima. Nejdříve mi řekli, jak to tam chodí a pak byl oběd. nebylo to moc slavné - myslím, že jsme zase měli brambory. Taky jsem se šla osprchovat a umýt si hlavu!!! Po týdnu šolíchání se žínkou to bylo velmi příjemné. Již první den se začalo se světloléčbou - biolampa na jizvu.. Nevím, jestli to má nějaký účinek, ale za zkoušku člověk nic nedá. (To pojišťovna..:D) Taky se na mě přišel podívat tamější doktor - pan dr. Zeleňák (více info o něm v dalším článku) Přes noc mě ještě napojili na ekg a ráno další den mě odpojili. Následovala biolampa a ECHO. Tam nic nového nezjistili a propustili mě na normální hotelový pokoj.