Pomyslný kolík jsem blogu zapíchla rok po operaci, kdy jsem měla kontrolu. Na té se rozhodli, že mi udělají elektrofyziologické vyšetření, ale nakonec z něj sešlo, protože za a extrasystoly nejsou nějak život ohrožující a za bé moje srdce, ale i srdce lidí s VSV, je hodně těžko zmapovatelné. Nakonec jsem vlastně byla ráda, že z toho sešlo... Mohla jsem se alespoň věnovat škole, která brala dost času, nebo teda já jsem jí dost dávala.
Přechod na vysokou školu z gymplu není růžový, hlavně je těžké si navyknout na nový systém výuky, učení, že je třeba výuka až do 18 hodin. Pro člověka s VSV to může být dost vyčerpávající. Často jsem ze školy přišla a byla jsem příliš unavená, tak místo studování jsem šla do postele a spala jsem. Občas jsem si říkala, proč jsem šla zrovna na medicínu, která je dost náročná, proč jsem třeba nešla na peďák, nebo na něco lehčího, než je medicína. Odpovědí je nejspíš to, že mě baví přírodní vědy, že bych si stejně jinou školu asi nevybrala, protože jsem nevěděla, kam z gymplu dál. Je to také profese, kde k vám lidi chovají určitou úctu a taky se vyplatí mít známé doktory...
První ročník medicíny jsem dokončila sice až po letních prázdninách, ale byla jsem ráda, že 1/6 medicíny už je za mnou. Hurá! :D 5 dalších let přede mnou! (myšlenka ze září 2014)
Žádné komentáře:
Okomentovat