Školku jsem vychodila a pak na mě čekala základka a tamější tělocvik. Kardioložka mi doporučila částečné uvolnění. Tehdy jsem chodila do VFN k paní dr. Goetzové. Spolužáci na mě občas při tělocviku divně dívali, že si du třeba sednout, protože nezvládam jejich tempo, nebo třeba při převlíkání přímo zírali na mojí jizvu. Tohle mi samozřejmě vadilo. S druhou třídou přišlo místo klasického tělocviku plavání. Tam jsem ale nechodila, protože to pro kardiaka nebylo moc vhodné. Stejné to bylo ve třídě třetí. Čtvrtý rok a další následující až do sedmého jsem na základce cvičila skoro všechno (měla jsem částečné uvolnění). Samozřejmě jsem se unavila častěji než normální zdravé děti, ale nevnímala jsem to nijak špatně. S kamarádkou jsme normálně chodily ven, šplhaly po stromech, jezdily na inlinech,.. S tátou a bráchou jsem jezdila na kole, na lyžích. Vždy bylo moje tempo nižší, byla jsem dřív unavenější, často se kvůli mě muselo třeba na kolech stavět, ale dětství jsem si určitě užila. V roce 2002 jsem začala chodit k paní dr. Trojanové, protože paní dr. Goetzová začala pracovat v motolském kardiocentru, kam se k ní také ale méně častěji chodila. Paní dr. Trojanovou určitě mohu doporučit. Je hodná a dokáže vše vysvětlit. Pokud bydlíte na severu Prahy, můžu ji jenom doporučit.
Také samozřejmě přicházely jiné zdravotní problémy, které jsme museli řešit, ale rozhodně nebyly život ohrožující. Někdy mě však zubařka odmítla ošetřit, protože věděla, že by to bylo krvavé a musela by mi dát antibiotika kvůli té prevenci IE. Poslala mě proto kvůli jednomu zkaženému zubu až do Motola! Nebo třeba uzdičku mi taky nechtěli jinde řezat, tak mě poslali do Motola. Holt jsme byli v Motole pečení, vaření...
PS: Jednou jsem se vlastně v sedmé třídě také dostala do nemocnice. Při jedné infekci a podávání penicilinu se mi za madlí zapoudřil abces a musel jít v nemocnici Na Bulovce ven, ale oproti první kardio operaci to nebylo nic...
.jpg)
Žádné komentáře:
Okomentovat