Před narozením (1994) nikdo ani netušil, že se narodím s vrozenou srdeční vadou. Tenkrát se o tom ani moc nevědělo. Dětská kardiologie nebylo zdaleka tak rozvinuté medicínské odvětví jako je dnes.
V den mého narození byl nádherný jarní den. Byl to mámin druhý porod, takže už s tím měla trochu praxi. Po usilovném snažení jsem se narodila ve tři odpoledne. Krásně mě změřili, zvážili...Nikdo nic nepoznal. Problém nastal až s kojením. Vůbec jsem prý nechtěla sát - neměla jsem na to sílu. To ale nevěděli proč. Setřička dokonce na mámu křičela, že neumí nakojit dítě. Nelíbilo se jim to, tak mě dál vyšetřovali a zjistili, že jsem se narodila se srdeční vadou. Tenkrát nás propouštěli z porodnice se zprávou, kde bylo napsáno, že nemám fyziologický stav. Zvlášť pro mámu to muselo být v těch chvílích příšerné.
Dále nás odkázali na Dětské kardiocentrum ve FN Motol. Tenkrát to byla pro mě jediná naděje. Tam mě samozřejmě přijali. Můj stav byl docela stabilizovaný, dostala jsem kapky Digoxin a řekli, že se to bude operovat tak ve dvou letech, až vyrostu. Máma mě pravidelně vozila na prohlídky, které byly docela časté. V péči mě tehdy měl pan dr. Hruda. V roce a půl (podzim 95) se můj stav ale rapidně zhoršil. Máma mě odvezla do Motola. Tam mě prohlížel pan dr. Škovránek a už si mě tam nechali. Dokonce prý říkal, že Vánoc bych se bez operace nedožila. Po pár dnech mě zařadili do operačního seznamu a šlo se na věc. Operoval mě dr. Tláskal s dr. Gebauerem. Výkon to byl dlouhý, ale přežila jsem to! Po operaci sice nastaly určité komplikace, kdy jsem měla obrovské ztráty z drénů, ale i to jsem zvládla. Máma ke mě dojížděla pak do nemocnice (přes půlku Prahy a jezdila MHD. Dnes to nechápu, jak to mohla dokázat. Vstávala v pět a ulehala po půlnoci.) Po nekonečných 19 dnech v kardiocentru, kdy mě potrápila i nějaká střevní viróza, jsme konečně jely domů. Rekonvalescenci si moc nepamatuji, ale prý byly časté masáže jizvy, aby se dobře zhojila. Na jaře dalšího roku jsme s mámou jely do lázní.
Žádné komentáře:
Okomentovat