Na EFV jsem byla původně objednaná na konec dubna, ale při mém štěstí se to muselo o tři týdny odložit. Dalším problémem byl můj věk, už mi bylo osmnáct a na dětském už mě nemohli nechat ležet. :/ Plánem teda bylo to, že ležet budu na dospěláckém kardiu a zákrok mi udělají v dětském kardiocentru. Katetrizace proběhla 17. května s tím, že mě den předem přijímali.
Šestnáctého jsem se tedy dostavila na příjem. Samozřejmě jsem si musela chvíli počkat v čekárně a vyslechla jsem si velice zajímavý rozhovor, který mě i trochu naštval. Povídaly si mezi sebou dvě důchodkyně o křečových žilách, o vysokém tlaku a podobně. Říkaly, jak je to strašné, že je každý den něco bolí atd. Pak se koukly na mě, protože jsem hleděla takovým směrem, kde seděly, a koukala jsem, jak se lidově říká, "do blba". A pak mi jedna z nich řekla: "vy jste mladá,vy určitě tak špatné problémy jako my nemáte." Tohle jsem přešla, protože se mi jim nechtělo nic říkat a poposedla jsem si kousek dál.... Jak se vůbec opovažujou člověka hodnotit podle mládí?
Jinak mě normálně přijali, natočili ekg, změřili tlak atd. První den jsem nějak tak přežila. Od půlnoci už jsem nemohla jíst a pít. Ráno ještě proběhla primářská vizita a pak už jsem čekala, až si pro mě přijdou. Uběhly dvě hodiny a nic, poté byl i oběd a pořád nic. Tak jsem čekala a čekala. Trochu i smutně jsem koukala na dětskou část Motola. Podepisovala jsem i souhlasy se zákrokem a analgosedací, což mi připadalo trochu divné, protože do té doby to za mě podepisovali rodiče. Konečně až v půl třetí na mě přišla řada. Vezli mě pomalu přes půlku nemocnice, ale dostali jsme se na místo určení v pohodě. Pak si mě převzali v dětském kardiocentru a odvezli mě na sálek. Tam jsem si přelezla na stůl, kde mě překurtovali, abych jim nechtěla utéct. :D Nalepili na mě spostu elektrod - na povrchové ekg, i normální a ještě elektrody pro případný výboj kdyby se jim podařilo vyvolat arytmii, která by byla setrvalá a musel by se přerušit. Ještě se mě jednou setřička ptala, jestli přece jenom nechci uspat, ale já nechtěla, říkala jsem si, že nejsem takový slaboch. Posléze přišel pan dr. Kubuš, který EFV prováděl a mohlo se začít. Po té analgosedaci jsem byla taková docela grogy, takže mi bylo docela jedno, co dělá. Klidně bych i usnula, to bych však neměla být tak zvídavá. Nad můj hrudník dali takové to rentgenové rameno, pan doktor mi znecitlivěl tříslo (po velice důkladné dezincekci místa, kdy mi ooranžověli nohu od kolena až k břichu) a poté začal zavádět katetry. Cítila jsem jenom takový tlak, poté záhadně drátky zmizely v cévách a po chvíli byly v srdci. Nic z toho člověk ale necítí. Poté pan doktor začal pouštět do těch katerů proud a pokoušet se vyvolat arytmii. To bylo docela nepříjemné. Jednou mi tím rozhoupal i bránici, kdy se špatně dýchalo. Nevím, kdy vyšetření skončilo, ale nepřipadalo mi to dlouhé. Když byl dr. Kubuš hotov, vyndal katetry a zavaděče. Bohužel mi to dost krvácelo, drželi to docela dlouhou dobu, ale stejně tam byl velký hematom. Ale výsledek EFV byl krásný, žádná setrvalá komorová tachyarytmie!
Potom mě přendali se zavázaným tříslem na postel a se sanitářem a setřičkou jsme se vydali na cestu přes krásný prosklený tunel spojující dětskou a dospěláckou část. Bylo by však krásné, kdyby ta podlaha nebyla s takovými těmi vystouplými částmi, aby byla protiskluzová. Jeli jsme a mě skákal na tříslu ten pytel s pískem (i když jsem se ho snažila přidržet). Nádherný zážitek. Na oddělení jsem tedy přijela v hrozné bolesti. Dali mi nějakou kapačku na bolest a po chvíli to bylo lepší. Po šesti hodinách mi pytlík s pískem sundali a řekli, že si mam počkat na doktorku, která si to tříslo poslechne. Čekala jsem dlouho. Nakonec přišla, slyšela šelest a zakázala mi vstávat a dali mi znova kompresní obvaz. V noci jsem skoro nespala, protože mě strašně bolel žaludek (večeře jsem se taky skoro nedotkla, protože ono se vleže docela blbě jí). Přišlo ráno a kontrolní sono třísla. Tam zjistili, že mam spojku mezi tepnou a žílou, že se to občas prostě stává a poslali mě domů, že mám přijít na kontrolu za 4 týdny a kdyby to nezmizelo, tak by to museli chirurgicky uzavřít. (Naštěstí se to uzavřelo.) Chodila jsem tedy přes ten hematom jako novorozená žirafa, ale hlavní bylo to, že mě pustili do domácího ošetřování...
Žádné komentáře:
Okomentovat