Psychika

Operace je určitě zásahem do běžného života a může i člověka trochu změnit. Záleží také na jeho životní situaci, jestli má děti, či nemá, jestli má vůči někomu povinnost atp.  Jinak bude přemýšlet 10-ti leté dítě, jinak někdo kolem dvacítky a jinak někdo, kdo už má rodinu s dětmi.

První rána je moment, kdy vám oznámí, že bude nutná operace. To pak popíráte, že ne, že jste ještě na tom dobře a že se vám to třeba ještě „vyhne“. Pravdou je, že na tu operaci budete stejně muset jít, tak proč nejít, když na srdci nejsou ještě nevratné změny?

Další fází většinou bývá hledání na internetu.( To se jsem dělala i já…) Hledáte jaká jsou rizika, co se s tím dá dělat něco jiného,… V tuhle chvíli je důležité, aby vám někdo odpojil připojení k internetu, jinak najdete i to, co nechcete. To je problém volně dostupných informací na netu, v některých případech je doopravdy lepší nevědět tolik.

Také na vás padne strach, úzkosti, deprese, že se něco může přihodit, že třeba i umřete. Lepší je tyto chmury odhrnout a užívat si života. Já vím, že se to jednoduše říká a hůř dělá, ale je toho zapotřebí. V tom by vám měli pomoci i členové rodiny. Operace totiž není jenom vaší vlastní starostí, ale je to rodinná záležitost.  Nejlepší je operaci přijmout, protože když to neuděláte, tak vás mohou dostihnout deprese a bude to ještě horší.

Dále je důležité se taky těšit na to, jaké to bude po zotavení z operace. Motivace je hrozně přínosná (jak před operací, tak i po ní při rekonvalescenci). Budete potom zase moci sportovat, cestovat, chodit do školy/ práce, ale hlavně budete ŽÍT!!! Operací nic nekončí, tou to právě vše začíná!