Léto na dosah

V květnu a v červnu jsem velmi sporadicky chodila do školy, bylo to hlavně kvůli tomu, že jsem byla hodně unavená, často jsem někde omdlela, měla jsem docela nepříjemné palpitace,... Jednou v červnu se mi udělalo tak blbě, že ze školy chtěli zavolat sanitku. Nakonec jsem jim to rozmluvila (nepotřebovala jsem znova ležet v nemocnici) a přijela pro mě mamka, která mě odvezla domů. Hned pak volala do Motola paní dr. Rücklové, která zařídila jedno vyšetření. Dodnes nevím, jak se to přesně jmenuje, tak to popíšu. Je to něco jako Holter (24 hodinové ekg), ale nezaznamenává to pořád, zaznamenává to tehdy, když se tomu přístroji něco nezdá, nebo když to člověk sám zmáčkne. Záznamy se odesílají přes mobil. Tento přístroj se stal mým společníkem asi do začátku července. Školu jsem jakž takž dokončila. Profesoři mi toho spoustu prominuli a klasifikaci mi uzavřeli. Těm taky patří obrovský dík, protože jsem se kvůli testům a čtvrtletkám nemusela stresovat. V průběhu, co jsem měla ten přístroj, tak jsem jednou omdlela. Zjistili, že to není až tak závažné. Srdce se prostě na chvíli zastaví a tím, jak člověk sebou při omdlení plácne na zem, tak se to srdce zase nahodí. Tímto jsem se rozloučila s dětským kardiocentrem. Určitě mi kvůli tomu ukápla nejedna slza... Tímto bych také chtěla poděkovat všem doktorům a setřičkám v kardiocentru, s kterými jsem se potkala a starali se o mě. Ještě jednou DÍKY! 

zdroj: maminka.cz